Po Jeremy Wagnerovi zveřejňuje své stanovisko k rozpadu BROKEN HOPE rovněž druhý kytarista Brian Griffin: „Především musím zdůraznit, že kvůli mně ani Seanu Baxterovi (basák skupiny) se skupina nerozpadla. Byli to Jeremy a Scott Creekmore (zpěvák), kdo skupinu kvůli svému bočnímu projektu rozdělil. Nejen já jsem byl touto skutečností velmi nepříjemně překvapen a zaskočen. Tím spíše, že jsme měli prakticky hotový materiál na novou desku. Není pravdou, že to byla práce pouze Jeremyho. Zhruba 85 % bylo prací mojí a Seana. Nezbývá, než abychom doplnili sestavu, dodělali vokály a finální mix a výsledek vydali pod jiným názvem než je BROKEN HOPE. BROKEN HOPE založil Jeremy Wagner a ten ji taky uložil do hrobu.“
THE BLACK DAHLIA MURDER - Servitude
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
The Return (2024)
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
LIAR THIEF BANDIT - Icon
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
BERIEDIR - Liminal Spaces
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
VEIL OF CONSPIRACY - Shape of Grief
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
DRACONIS STAR - Another Time
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
THE FUNERAL PORTRAIT - Greetings From Suffocate City
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.