v těchto dnech u Music For Nations vydávají DVD snázvem Evolve. Jeho obsah bude opravdu exkluzivní:
- již dříve vydanou VHS pod názvem Harmony Breaks se záznamem koncertu ve Stuttgartu s těmito skladbami:
01. Mortals Watch the Day
02. Joys of the Emptiness
03. Your Hand In Mine
04. Harmony Breaks interview
05. Widow
06. Shallow Seasons
07. Pity The Sadness
08. As I Die
Promo videa :
09. As I Die
10. Pity the Sadness
11. True Belief
12. Embers Fire
13. Widow
- a dále záznam koncertu v Shepherds Bush Empire v Londýně:
14. Say Just Words
15. Hallowed Land
16. Blood of Another
17. True Belief
18. Disappear
19. Lydia
20. Dying Freedom
21. Mercy
22. Shadowkings
23. The Sufferer
24. Remembrance
25. Forever Failure
26. Soul Courageous
27. One Second
28. This Cold Life
29. Embers Fire
30. As I Die
31. The Last Time
Promo videa:
32. The Last Time
33. Forever Failure
34. Say Just Words
35. One Second
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.