nachystali dvoudiskovou kompilaci svých největších hitů a raritek nazvanou „The Serpent's Gold“. V obchodech ji hledejte od 27. července a díky Earache Records se můžete těšit na tyto songy:
CD 1 – „The Serpent's Treasure“:
01. Ride
02. Hopkins (Witchfinder General)
03. Autumn Twilight
04. Midnight Mountain
05. Soul Sacrifice
06. Enter the Worms
07. Stained Glass Horizon
08. Vampire Sun
09. Cosmic Funeral
10. Ebony Tears
11. Melancholy Emperor
12. Equilibrium
13. Utopian Blaster
14. Voodoo Fire
15. Imprisoned In Flesh
CD 2 – „The Serpent's Chest“:
01. Hide and Seek
02. Neophytes for Serpent Eve (demo)
03. Violet Breath
04. Night of the Seagulls (demo)
05. Magic Mountain
06. A Funeral Request (live) (featuring Victor Griffin/Joe Hasselvander of PENTAGRAM and Scott Carlson of REPULSION)
07. The Olde Oak Tree
08. Schizoid Puppeteer
09. Carnival Bizarre (demo)
10. Rabies (WITCHFINDER GENERAL cover)
11. Blue Light (live)
12. Commiserating the Celebration (of Life) (demo)
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.