Karmageddon Media jim 20. září vydají dvoudiskovou kompilaci s názvem „Forbidden Empathy“, která bude obsahovat alba z období před podpisem smlouvy s Metal Blade Records:
CD 1:
"Graceful... Yet Forbidding" album (1999)
01. No Reason
02. Forgotten
03. Inner Battle (intro)
04. Beyond
05. Broken
06. Oppressed Natives
07. Silent Tears
08. Passionate Dance (intro)
09. Caught by Deceit
10. Shadows of the Past
"Escape" EP (1998)
11. Silent Tears
12. Escape
13. Broken
14. Mirror of Serenity
CD 2:
"Drift of Empathy" album (1996)
01. Inner Sense
02. Mental Affection
03. Slough of Despond
04. Solitude
05. Last Words
06. The Dreamers Path
07. Disguised Ignorance
08. Where the Moon meets the Sea
09. Scars
"Lovelorn" demo (1995)
10. Slough of Despond
11. Disguised Ignorance
12. Lovelorn
13. Shadows
14. The Dreamers Path *
![CALLENISH CIRCLE - [Pitch.Black.Effects]](/files/pictures/articlescovers/cover_callenish_pit012.jpg "CALLENISH CIRCLE - [Pitch.Black.Effects]")
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.