oznámili skutečný název své nové desky, jenž zní „Verisäkeet“. Vyjde na začátku příštího roku u Spinefarm Records a plochu skoro 70-ti minut zabere pětice skladeb:
01. Karhunkynsi
02. Haaska
03. Pimeä
04. Jotunheim
05. Kaiku
Dříve zveřejněné informace ze strany MOONSORROW prý byly pouhým hoaxem, který měl naštvat novináře. Škoda – dřívější titul "Raah Raah Blääh" již stačil v redakčních kruzích pomalu zlidovět, a to včetně názvů několika skladeb:
01. Kuolema Taidehomoille...Ja Muille
02. Puutarhurin Painajainen
03. Myin Lapsesi Jammu- Sedälle
04. Vitun Runkkarit Ja Muut
05. Saatanan Lehmä
06. Homo Jeesus
07. Saatanan Saksalaiset, Teistä Ei Oo Mihinkään
08. Shitter Limited On Maailman Paras Bändi (Feat. Vitummoista Pörinää)
09. Vapauttakaa Matti Nykänen
10. Matti Vanhanen On Homo Joka Ei Kestä Viinaa
11. Juutalaiskysymys?
12. Morjens!!!!
13. Anna Pillua Jonne Aaron
14. Vitun Verhoilijavitunmestari
15. Perspillu Ja Hyvät Vitut (Puh Runku)
16. Se Hyvä Biisi
17. Kumipaskiainen
18. Hakaristi On Oikeesti Kaunis
19. Bjarne Kallis Työnnä Risti Vittu Perseeseen
20. Ime Meisseliä Silikoni- Janita
21. Outro: Viikset
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.