Titul čtenář týdne obdržel MoRt8, a to za své upřímné vyznání lásky OPETH:
„Díky, že jsem žil v době, ve které tvořili OPETH. Já jsem v pitvání a snaze naposlouchat a skutečně finálně pochopit a docenit tvorbu tohoto Švédského fenoménu novicem. OPETH se k mým uším dostali poprvé asi tak půl roku nazpět (a to už za sebou pár let prokousávání se a hledání toho nejlepšího z metalové, potažmo hudební scény mám) a od té doby ještě stále nevím jestli spím či bdím. Nechápu jak je možné, že jsem na umělce takového kalibru nenarazil při svém hledání hudební dokonalosti dříve. Sakra vždyť jsem se tak snažil!!:) Ale minulost jest zapomenuta a já prožívám posluchčskou éru, která se v lidském životě (aspoň tom mém) objevuje jen občas. Tohle je skutečně jeden z vrcholů možných posluchačských ambicí. Tolik podobně intenzivních zážitků z poslechu hudby mi doposud poskytlo jen několik málo umělců a popravdě řečeno, kolik jich asi podle vás dosahuje těchto met? Když slyším OPETH tak, a to se na mne nezlobte, neslyším píseň. Tohle rozhodně nejsou písně, to jsou nadpozemsky poskládané majestátní, vznešené, promyšlené, propracované s genialitou hraničící KOMPOZICE! Čím byli před staletími v kontextu hudby staří mistři klasické muziky, tím jsou podlemě dnes bezesporu právě třeba OPETH. Jedni z těch, kteří povyšují hudbu (bez ohledu na styl) na plnohodnotné nevykalkulované umění nadlidských kvalit. Safra těch nekončících komplimentů se mi sem vkrádá nějak moc, ale myslím, že ani zdaleka nevystihují TO, co pozornému posluchači a hledači hudba tohoto kvarteta nabízí. Naprostá povinnost a nutnost pro každého, kdo je skutečně otevřen co se týče hudby snad všemu. Vystihnout totiž slovy styl či jakousi "škatulku", ve které OPETH přebývají je prostě a naštěstí jednoduše nemožné. Takových kapel bychom potřebovali trochu více, protože když porovnám jejich tvorbu s velkými megahvězdami hudební scény, tak se musím pousmát nad tím, jaké, v porovnání s OPETH, druholigové rychlokvašky předkládají tato tělesa hudebním fandům a nepokrytě je sami označují za kvalitu. Nezamindrákovaní, skromní jakoby neviditelní umělcí, kteří svou energii prostě netříští mezi zbytečné aktivity jako image atd, ale všechnu ji věnují své tvorbě a hudbě především. Nebo jim ji věnuje hudba sama? Nevím, já jsem pouhý člověk, kterému jejich tvorba nedá oddechu a fascinovaně s otevřenou hubou dokořán se sám sebe ptá: "Tohle se mi vážně nezdá? Skutečně mím tu čest užívat si tohoto démantu, jsem vůbec hoden takových klenotů," Děkuju kapele, že si svou tvorbu nenechala pro sebe a oblažuje nás touto pohádkou. Mnohdy to totiž může být zbytečné házení perel sviním, proto díky!“

Druhé místo si vysloužil  populární a všemi oblíbený Rainbowdemon za vytrvalé funkční obohacování našeho krásného českého jazyka a zejména za vytvoření půvabného výrazu  „zabedněné extrem metalové buznoindividuum“. I když nám není zcela jasné, proč byl tento přívlastek použit v souvislosti s osazenstvem redakce webzinu www.metalmusic.sk.

No a na třetí flek necháme vystoupat Russela, a to jako útěchu za skutečnost, že Dukla Jihlava stále okupuje v extraligové tabulce poslední 14. místo, které neopustí až do konce soutěže a po baráži s Českými Budějovicemi sestoupí do 1. ligy.