v květnu vydají své první DVD s názvem „The Vault“. Bude obsahovat:
DVD 1:
Live At Melkweeg Netherlands 2002:
01. Dark Signs
02. Beg To Differ
03. Out Of This Misery
04. Close To The Door
05. Broken Peace
06. Rude Awakening
07. Caprice
08. Embrace The Depth
09. 3rd From The Sun
10. The Outmentioned
11. Lost & Found
12. Prove You Wrong
13. Disbelieve
14. Another Wordly Device
15. Whose Fist Is This Anyway
16. Snap Your Fingers, Snap Your Neck
17. Test
18. Controller
19. Freezer Burn
20. Unconditional
With Full Force 2003:
21. Beg To Differ
22. Embrace The Depth
23. Disbelief
24. Another Wordly Device
25. Whose Fist Is This Anyway
26. Snap Your Fingers, Snap Your Neck
DVD 2:
Hultsfred Festival 2003:
27. Cutrate
28. For Dear Life
29. Prove You Wrong
30. 3rd From The Sun
31. Beg To Differ
32. Avoid Promises
33. Disbelieve
34. Inner Truth
35. Another Wordly Device
36. Whose Fist Is This Anyway
37. Rude Awakening
38. Test
39. Snap Your Fingers, Snap Your Neck
Surprise Section (Vault From The Past):
40. On Japanese TV
41. Buffalo - NY (Bootleg Quality)
42. Interview at With Full Force
43. Board Stage
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.