Silence sucks!!! ... Pod tímto heslem se koná již sedmý ročník tohoto kultovního festivalu a dá se říct, že vystupující kapely ho pojaly za své. Dá se to říct hlavně o jihočeských INGROWING, kteří předvedli jedno z nejlepších vystoupení, jenž jsem v jejich podání zažil. Stejně tak o belgických LEN'G TCHE, kteří velice povedeným (rozuměj našlapaným) způsobem představili novou desku. Hlavně to však platí pro švédské DISFEAR. Ti předvedli ještě intenzivnější a energičtější show, než loni v Praze a z mohutného pódia po nich zůstala kůlnička na dříví...Počasí se zdá se konečně uklidnilo a ač nás ještě stále zásobí drobnými kapkami vody, vše nasvědčuje tomu, že to nejhorší už máme za sebou ... Co se týče návštěvníků, tak mám dojem, že výstřednost některých lidí je z roka na rok výraznější a my "normální měkouši" se pohledem na ně alespoň skvěle bavíme... Na fotografii DISFEAR v akci.
Zpráva vložena prostřednictvím mobilního zařízení
NOVA CHARISMA - Metropolitan
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
MONUMENT OF MISANTHROPY - Vile Postmortem Irrumatio
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
REVOLTING - Night Of The Horrid
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
HIDDEN MOTHERS - Erosion / Avulsion
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
DEVIN TOWNSEND - PowerNerd
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.