Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nalezeno 25 výsledků
Belgičtí TARS, vyznávají epický instrumentální post-rock, jsou na svém zatím posledním albu velmi silní ve svých melancholičtějších a náladovějších polohách. Jakmile mají tendenci být tvrdí a nekompromisní kouzlo se rychle ztrácí. Škoda.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Album hlavně pro nás - čtyřicátníky vyrůstající v 90. letech, kterým mimo jiné formoval vkus i melodický death metal severského střihu. Německá kapela jej uchopila s velikou zručností a s citem pro věc. Výsledkem je tato kolekce velmi stylových skladeb.
Úvodní skladba naznačila, že by se po všelijakém (semi)akustickém lavírování mohlo navázat na zlaté období ze začátku milénia. Ale kdež! Tohle je stále takový nudný ospalý bezpohlavní melancholy art pop rock. KATATONIA je už skoro 15 roků mrtvá. RIP!
Debut "Paramnesia" byl jako poleno ze sekvoje, na kterém však mistr řezbář zanechal celou řadu důmyslných črtů řetězovou pilou. Tu desku miluji. Následovnice je méně živelná a hrubá, zato více technická, neklidná a roztěkaná. Přesto i onu pokrývá pro ALTARS typická vrstva mokvající plísně.
Pro zdánlivě zavilé jedince, kteří pod tučným křivákem ukrývají zranitelné srdíčko, jsou tu TOGETHER TO THE STARS. “As We Wither” berme jako rozervaný, melancholický rock/metal zasahující od post-rocku, přes shoegaze až někam k black metalu. Nebojte se teď na jaře ukázat svou křehkou stránku, oki?
Nerad bych ukvapeně střílel desítku hned do hodnocení a zároveň bych rád upozornil na zdejší recenzi "Grave Mounds And Grave Mistakes", než zapadne prachem. Opravdu výstavní melancholická záležitost plná emocí a bolesti. Okuste.
Piaty album viktoriánskych čudákov sa zdá byť pre náročného poslucháča opäť lahodným sústom plným tajomných zákutí čakajúcich na objavenie. V prvotných dojmoch na sebe materiál nedáva poznať zásadný posun, no sychravé jesenné večery určite odhalia viac.
