OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Prvy album od Borknagar, ktory so mnou nijak nerezonuje. Tam, kde pridali na epicnosti, tam ubrali majestatnost a atmosferu. Nebyt Nordic Anthem, tak mi to pride cele monotonne s par vybornymi momentami.
Pre mňa je tých posledných 4-5 albumov Bornkagar stále na veľmi podobnej úrovni a nevidím medzi nimi nejaké markantné kvalitatívne rozdiely. Ide teda o splnenie mojich očakávaní o tom, ako by mal vyzerať progresívny metal s vikingským nádychom stále si ctiaci odkaz na žáner, z ktorého Borknagar vyšli. Spev je naozaj na výbornej úrovni.
Parádny nástupca True North. Nordic Anthem je pecka. Výborný album.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po opravdu slabé True North návrat tam, kam Borknagar patří. Stále platí, že nejlepším albem z moderní éry s Vortexem, zůstává Urd. Ale Fall se blíží, tak jak je to jen možné.
-bez slovního hodnocení-
Zpětně bych předchůdci bod ubral, novinka je lepší. Jak zvukem, tak nápady. Kapelu sleduji od The Olden Domain, které mám stále rád, ale teď mě už spíše baví v klidnějších polohách a taková Nordic Anthem s Wardruna vibes, to je vyloženě balzám pro uši, nádhrená věc. Když chci ostřejší vichřici, už dávno se poohlížím jinde, Borknagar mi ale doručil moc příjemnou desku a i loňské vystoupení na BA mne potěšilo.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.