OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Všem podivným uším podivuji se.
Dle mého hodně dobré album. Ještě nemám tak naposlouchané jiná alba Spocků nebo Morse, takže nemůžu srovnávat s jinými alby. Nick je pěvecky dobrý, i přesto, že namá takové charizma jako Morse. Vrcholy alba jsou skladby Bottom line, Ghost of autumn(to je nádherná balada, taková jaké mám rád-hitové, emocionální, ale nevtíravé) a celá skladba A guy named sid. Klidně bych dal 9, ale některé skladby trochu kazí dojem z alba a Spoci si je mohli odpustit. Každopádně i bez Neala udělali chlapíci velice slušné album, které je o třídu lepší než následující Octane.
bal som sa ze po odchode Neala to zabalia ale nestalo sa. Album ma v celku prijemne prekvapil. O poslednej Octane to uz vsak povedat nemozem-je o nicom. Takze Feel Euphoria 7/10 a Octane 5/10
Kapela odchod mozku zvládla. V hrubých rysech je to stále starý SB. Hudba je, ale podstatně přímočařejší než dřív. Nickův hlas je OK. Zejména se mi líbí ve dvou floydovsky laděných baladách. Příjemné album. Ale něco tomu chybí...
Na tomto albume citit, ze Spock's Beard sa po odchode Neala Morse sa "hladali". Sluzi im ku cti, ze to co v tej dobe vytvorili, je mozne povazovat ze solidny album.
Pohoda, jas
jenom proste dobra rockovka do radia a zadnej Spock's :-/
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.