OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Velmi dlho som tuto kapelu nepocul a nejak som jej nevenoval pozornost pamatam si ich Grand Grimoire a potom nejak nic ale nedavno som to napravil a musim povedat ze to bavi, brutalne a zaroven melodicke We are the Warcult
Svojím debutom ma God Dethroned neoslovili, tak som ich nejak obchádzal, až s príchodom albumu "Ravenous" som sa o ich tvorbu začal zaujímať, prišlo šieste album - vtedy som zahodil nechutenstvo z minulosti a oddával som sa tvorbe holandských pekelných vyslancov v miere vrchovatej... Mne sa skrátka album "Into the lungs of hell" pozdáva ešte aj dnes - áno, aj ja tam cítim vplyv švédskej scény (miestami Hypocrisy ako vyšité), ale vôbec mi to nevadí...
-bez slovního hodnocení-
tak nejak to slo jednim tam, druhym ven, v ramci tvorby slabsi albo..
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
The Tombstone 10/10 Gods Of Terror 10/10
zklidnění, .. příliš velké zklidnění
Skloubení melodiky a nářezu na tomto albu je perfektní, možná to pro mne bude tím, že God Dethroned spolknu naprosto vše... Písně jsou sice trochu jednodušší ,ale čert to vem. Za skvělá pokládám jak jejich pomalejší tak i brutálnější desky. Pravda mohlo by těch písní být trochu více ale tak o jednu a dvě. Rradší kratší a bez zbytečných vycpávek, než 70 minut a ztoho polovina na... No doufám že toho se u téhle sebranky nikdy nedočkám(e).
"Bloody Blasphemy" od těchto kiličů pokládám za absolutně nejlepší skloubení ultra líbivých melodií a masakrujícího náklepu. I na nové desce použili podobnou formulku, ale písně holt nemají tu fatální sílu. Přesto vysoce poslouchatelné...
taky by uz mohli prijit s necim novejsim...takhle me uz jejich tvorba zacina nudit. vzhledem k tomu, ze tento vytvor ma od jejich nejlepsiho (pro me) bloody blasphemy hooodne daleko, davam jenom 3
No, dovolím si nesouhlasit. Předně, když se mi před nějakým časem dostalo poprvé do ruky CD God Dethroned-The Grand Grimoire, soudil jsem dle obalu, že zajisté půjde o nějaký tuctový black kterého je všude plno. Z tohodle omylu mě vyvedli hned první tóny nářezu The Art of Immolation. Nádherná ukázka rychlého, propracovaného melodického deathu se skvělou atmosférou. Téhle kapele jsem zkrátka propadl... V podobném duchu lazené Bloody Blasphemy je tady masakr. Lehká změna nastala na Ravenous, které trochu strácí na atmosféře, zato je brutálnější-paráda. Into The Lungs of Hell je ale pro mě ne zrovna 100% počinem. Je to dobré album, a kdyby ho natočila jiná banda než God Dethroned byl bych naprosto spokojen. Ale ke GD mi to prostě nesedí...je to na GD až moc jednoduché. Samozřejmě kousky jako Warcult, nebo Gods of Terror jsou parádní věcičky, ale když srovnám Slaughtering The Faithful s Under a Silver Moon nemůžu být prostě spokojen. Bude velice zajímavé kam se bude ubírat nová placka...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.