OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Výborná deska, především její první polovina. Já naopak "trilogii" moc nemusím, ale mrdy jako The Reckoning, Declaration day či Red baron mě stále zvedají ze židle. Ne tak dobré jako Something wicked this way comes, ale srovnatelné s Dark saga a mnohem lepší než Horror show. Ripper k Iced earth dokonale sedl a mrzí mě, že s nimi natočil jen dvě (skvělé) desky.
Skvělé, úžasné a luxusní koncepční album IE. Vždycky jsem měl rád Matta Barlowa, ale Ripper přece jen těmi vysokými rejstříky dodává albu pořádnou razanci a řízost. IE opět potvrdily svou hudební extratřídu, a vydali nejlepší album roku 2004. Nemusím americkou historii, nicméně zpracování koncepční trojskladby o bitvě u Gettysburgu rozhodně nemá chybu a skvěle vygraduje už tak vynikající album.
Skvostné koncepční album, zřejmě nejlepší, co Schaffer stvořil. Bod za T. Rippera, daleko výraznější než v JP; škoda, že byl "odejit".
Horror Show jsem neslyšel, ale oproti předchozím deskám, zejména pak Something Wicked... tomu chyběj výraznější nápady. A když tu byl tolikrát zmíněn Barlow... sedne k nim mnohem víc...
Aj keď Ripper je bezpochýb vynikajúci spevák, k Iced Earth sa predsa len viac hodil Matt, v každom prípade je to veľmi dobrý album.
Tim 'Ripper' Owens a Iced Earth je spojení, které mě k této skvělé kapele přivedlo. Ripperovu kariéru po odchodu z Judas Priest sleduju a jeho nástup u IC dopadl nadmíru dobře a album The Glorius Burden je Heavy Metal jak kráva. Jak vidno níže, dost špatných hodnocení dole je založeno právě na výmněně zpěváka s čímž já obecně nemám problém, měl jsem rád Rippera u Judasů stejně jako třeba Blaze u Maidenů, tudíž ani u Iced Earth mi nečiní problém tvorba s Timem nebo s Mattem, obě jsou skvělé.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Edit: Časem to hodně ztratilo, dneska jsem schopen skousnout jen Declaration day a Gettysburg. A ripper je příšerný.
-bez slovního hodnocení-
skvele heavy skladby a famozny vokal...
Strhující. Výkon Rippera je obdivuhodný. Edit: 4.6.12 Vyrostlo to:), přihazuju ještě bod.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.