OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Som rad že Roland sa vydal na tejto deske úplne inou cestou ako Helloween. Na tomto albume sú najlepšie tie časti kde sa netlačí na pílu.
Velmi dobré album. Amíci na albu odvedli skvělou práci. No a Wagener je Wagener.
-bez slovního hodnocení-
Jedná se o kvalitní album - z hlediska samotných skladeb a odvedené kytarové práce (ti, co znají Helloween, Rolandův rukopis poznají). Objevuje se také inspirace Y. Malmsteenem (no a proč ne když na to Roland má). V tomto ohledu mu téměř nelze co vytknout. Jeho slabinou, která album v mých očích sráží, je průměrný zpěvák zábavového formátu (stále ale lepší Rolandova hlasového projevu) a zvuk, který se mi jednoduše a prostě nelíbí. Za skladby hodné pozornosti lze označit: Walk On Fire, Under The Same Sun, skvělá instrumentálka s vtipným názvem Listen To The Lyrics a Reaching Higher.
Oproti minulému (velmi dobrému) albu,mi toto připadá ješte více propracovanější,nejen po zvukové,ale i po obsahové stránce.Grapow se podle mě odprostil od tvorby,v té době mateřských Helloween (která byla slyšet na minulém albu) a příšel s rozmanitějšími skladbami,které nejsou jen speed metalové.Výkony všech muzikantů jsou samorřejmě skvělé a zpěvák předvádí rovněž skvělou práci,ikdyž jeho hlas mi připadá lehko zaměnitelný s jinými podobnými zpeváky,než kdyby si to nazpíval Grapow sám (jako na minulém albu).Milovníkum melodického metalu/hard rocku doporučuji.
Příliš konzervativní album, které se až křečovitě snaží držet šablony nastavené Malmsteenem. Tentokrát Grapow odhodil zábrany a ve snaze dokázat, že se vyrovná svému velkému vzoru, výběr spoluhráčů omezil víceméně na hudební žoldáky, jejichž služeb využil právě sám velký "Jángví". Vzhledem k tomu, že právě hlas Michaela Vescery byl ten element, který mi například na Magnum Opus či Seventh Sign vadil nejvíce, neočekával jsem od něj ani nyní bůhvíco. A opravdu mě nijak nepřekvapil. Naštěstí je ale již samotná hudba tak předvídatelná a nezajímavá, že jí Vescerův projev nijak neshazuje. Kaleidoscope je s přehledem to nejhorší album, na kterém se Grapow autorsky podílel.
Mike Vescera prostě dodal hudbě ten správný drive svým vokálem, takhle není co řešit, není co bych vytknul.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.