OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rolandův zpěv je na desce to nejlepší. Přirovnal bych to k Walls of Jericho, tím myslím, že bez Kaiova neučesaného zpěvu by to nebylo ono. Rozdíl mezí tímto albem a Kaleidoscopem je díky tomu propastný. Dvojka je prostě jen dobré metalové album, první deska je špička! Největší pecky: No more disguise, I remember
Jak již bylo uvedeno v recenzi, první Rolandovo sólové album bylo ovlivněno obtloustlým švédským kytarovým mágem a stopy Helloween také nelze popřít. A jak jsem již napsal v hodnocení následující sólovky Kaleidoscope, v hudbě problém není - ten je ve zpěvu, i když Rolandův zpěv až zase tolik nezaostává za zpěvákem z druhé sólovky. Na druhou stranu existuje ještě o dost horších zpěváků. Proto dám i stejné hodnocení, přestože tohle album je více metalové (rozuměno - jiné) než rockové Kaleidoscope.
Velmi dobré autorské dílo.Pokud si zviknete na hlas Rolanda Grapowa a poněkud (pro mě) slabší zvuk,dostanete porci dobrého speed metalu,okořeněného špetkou klasické hudby.
cakal som album skor ako je skladba Dedicated to avsak roland spravil v podstate speedovu solovku...speed sice nemusim ale aj tak su tu dobre songy a spominana Dedicated to je uplny klenot s perfektnym solom...roland hrat vie velmi dobre zo spevom uz je to horsie ale da sa nan zvyknut...v celku zaujimava vecicka
...me to jde hodne tezko... a co jsem slysel bootleg Rolanda z Wackenu, je to mnohem lepsi se s jeho vyskama srovnavat. kazdopadne album se mi libi... i co se tyce Kaleidoscope, pan Grapow skladat umi... pro sebe... i pro lidi
Skvěla hudba Rolandův hlas jsem se naučil přežít.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.