OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
No mám taký pocit, že Rhapsody mohli dať na album určite takú Thunder´s Mighty Roar a Non Ho Sonno. Dokonca si myslím, že tieto dve skladby by na veľkom albume patrili k tým najlepším. Zaradiť ich namiesto takej Dragonlands ´River alebo Elgard Green Valleys a Symphony II by bolo ešte lepšie. Každopádne som veľmi rád, že som sa k tomuto EP dostal a zdá sa mi, že aj anglická verzia Guardians Of Destiny vyzneje ešte lepšie, než albumová talianska. Z týchto troch skladieb je cítiť veľkú sviežosť a ohromný skladateľský potenciál Rhapsody. No je to zaujímavé, ale skladby Unholy Warcry a Sacred Power Of Raging Winds tu hrajú druhé husle. Pre mňa má každá nová skladba od Rhapsody veľkú hodnotu, hlavne ak sú tak vydarené ako tieto. Rhapsody ma veľmi príjemne prekvapili, čiže odteraz už budem sledovať aj každý singel čo vydajú. Za tie roky sa im skvelých skladieb nazbieralo požehnane.
-bez slovního hodnocení-
no je to lepší jak album.. jelikože je to kratší
Moc mě to nebaví. Ale "Guardians Of Destiny" je hooodně povedený song, takže ta výsledná sedmička je hlavně za něj...
velmi dobre EP..novy smer ktorym sa vybali zacina prave odtialto..
Rhapsody by mali namiesto albumov vydavat iba taketo 30 minutove EP, ktore si dokazem vypocut cele na jeden krat. Ich normalne albumy su zbytocne zdlhave a nudne, toto je tak akorat.
troska slabsie ale da sa pocuvat.
Už aby to tu bylo :)
Zajímavá a vydatná ochutnávka před albem The Symphony ... II. Všech pět písniček má něco do sebe. Unholy Warcry mám ale radši v albové verzi; Guardians Of Destny je konečně dobrá balada a taková Thunder´s Mighty Roar by se na albu také neztratila, naopak možná by je ještě občerstvila divočejším zpěvem. I Sacred Power Of Raging Winds patří k tomu, co se mi na Symphony II. líbí. No Ho Sonno na závěr taky pasuje! Konečně se také ztratil ten pitomý italský vypravěč :)) Sázka na Christophera Lee a jeho charismatický hlas se vskutku vyplatila, i když umístit jeho tvář na obal považuji za drzost a nepěknou komerční vypočítavost! Spokojenost!
uz se tesim, navic jsem uz videl obal, ktery nastesti nema s tim singlovym nic spolecneho, coz je jen dobre
Ale jo, není to nejhorší. Uvidíme, nebo spíše uslyšíme, co nám předvedou na té řadovce.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.