miky222
10 / 10
Alba Sigh no more a Insanity and genius jsem z nějakého důvodu dlouho ignoroval. Věděl jsem o nic, že mají pověst nic moc alb mezi skvělým debutem a bombastickým nástupem Kaie za mikrofon v půlce devadesátek. Možná proto jsem neměl potřebu je řešit. No letos jsem si řekl, že si je poslechnu. Dal jsem Sigh no more od kterého jsem nic nečekal a taky nic nepřišlo. Je to oukej hard rockové album se stále vynikajícím Scheepersem. Pár skvělých pecek, větší část vycpávky. v Rámci Gamma Ray slabota. Od Insanity and genius už jsem tak nečekal vůbec nic. No... o to větší pecku mezi oči jsem dostal.
Už úvodní Tribute to the Past mě naprosto uchvátila a musel jsem si ji dát asi pětkrát než jsem se vůbec dostal dál. Následuje krásná No return, bombastická Last before the storm, trošku progresivnější pecka the cave principle, feel-good speedová srandička (což neznamená, že neválcuje) the future madhouse, vynikající cover Gamma-ray.... líbí se mi i your Torn is over, trochu zvláštní, pravda, ale po třech posleších... prostě je to tam. Heal me a Brothers nakonec se nesou v trochu lehčím duchu a na závěr se pěkně hodí.
Scheepers a Hansen v životní formě, neskutečně nabouchaný album, stydím se, že jsem se k němu dostal až teď. Momentálně s Heading a Somewhere out in space moje Gamma top 3.