INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Úchylácké aranže a pekelná atmosféra.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bavi!
-bez slovního hodnocení-
To se mi zase jednou nějaká kapela trefila do vkusu.
riadna sleha, bajecne momenty v prvych troch,siedmej skladbe a hlavne skvely zaver - titulna skladba
Opravdu nepochopím. Zjevně vnímavý (osoudil jsem podle žánrově pestrého soupisu oblíbených kapel) redaktor, dokázal svým slohově propracovaným posudkem naprosto znehodnotit skutečnou maxikvalitu tohoto alba a vůbec celé kapely. Rotting Christ je jedna z nejoriginálnějších a myšlenkově nejhlubších kapel na této planetě. Podobně jako u kapely Opeth, si jejich hudbu nikdy nemůžete s žádnou jinou splést. Záměrně jsem použil srovnání s výše zmíněnou kapelou, neboť z obou čiší neskutečná síla a emoce. I když je jejich vyjádření podbarveno rozdílnými způsoby, obě kapely v závěru pusobí stejně dokonale. Bravurní hráčské obsazení, nezaměnitelný vokál, více než charakteristické bicí a chaotické doprovodné efekty. Atmosféra písní Vám rozbuší srdce a zdá se, jako by byla přímo vytažená z pekla. To je samozřejmě jen kostra toho, co může Sanctus Diavolos a kompletně celá kapela nabídnout. 10 bodu nedám jen proto, že nesnáším pozérství či neobjetivnost a stále hledám něco víc. Přece jen, dosud neexistuje kapela, které bych dal za jakékoli album zmíněné body. Nicméně toto cd se přiblížilo asi nejblíže k mé laťce dokonalosti
Silně nesouhlasím s panem recenzentem, který zjevně nebere nic, co není rychlé a dravé. Opravdu vaší redakci někdy nechápu. Nic pro vás není dobré, co je originální a nové je špatné, protože to není dost "oldschool". A když se kapela vrátí ke kořenům a hraje "oldschool" tak je jednotvárná a nepřichází s ničím novým. Utvrzuje mě to v názoru, že každý recenzent by měl povinně dostat do ruky kytaru nebo jiný nástroj, aby předvel své tvůrčí schopnosti. Toto album je podle mě naprosto jedinečné a originální. Ve změti nespočtu odvětví se Rotting christ dokáží odlišt a to opravdu není jednoduché. Album vyvolává neuvěřitelnou atmosféru, kterou jsem zatím u nikoho jiného neslyšel. Je barvité, propracované a rozhodně není nudné! Možná by bylo lepší se zaměřit na to, co chtěla kapela vyjádřit (na její duši), než se hádat o to, jaký hraje styl.
-bez slovního hodnocení-
Je to dost podivny, ale chvilema je ta atmosfera docela vychytana. Jinak kytary nic moc.
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.