MoRt8
10 / 10
Christos Antoniou znovu zúročuje svá studia a rovněž upevňuje svůj statut mezi tvůrci postmoderní vážné hudby či neoklasiky či jak to chcete nazývat. Po fantastickém debutu, se kterým mimochodem údajně vyhrál ročníkovou soutěž na akademii, a neméně opojném Threnody, ani napotřetí nehodlá Christos podlézat určitou kvalitativní laťku. Opět se můžeme kochat jeho citem pro práci s vyloženě klasickými nástroji a postupy, ale i samply a ambientnímy prostředky k sebevyjádření, i když tato poloha byla zřejmě nejvýraznější na Threnody. A tím vším je opět protkána jako zatraceně napjatá nit jeho fascinace chorály.