OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
To je ale fantasmagořina! Ale velice sympaticky natočená. Jde především o velmi zajímavou vizuální podívanou jinak nic víc. Potěší odkazy na retro filmy či filmy Karla Zemana (v tomto případě odkazy zřejmě neúmyslné). Hudba zase připomínala Indiana Jonese. A proč ne ...
-bez slovního hodnocení-
Tenhle film jsem si pujcil tak nejak nahodou a nestacil jsem se divit ... \m/
-bez slovního hodnocení-
Zajímavý, originální, ale film nic moc.
-bez slovního hodnocení-
Recenze k filmu je kladná (a redakční ohlasy zrovnatak). Leč takovým shovívavým, degradujícím způsobem: on je ten film blboučký, ale hezký (připomínám větu o „mozkové sekci intelektuální analýzy“). Což je celé velmi povrchní, protožte spor o to, zda je podstatnější forma nebo obsah, je jalový a falešný už na první pohled. Tak nám tady říká třeba RIP, že „zpravidla obsah“. Vážení, asi se domluvíme na tom, že jakýsi starodávný hit jistého chlapeckého kvarteta o mamince je prachsprostý škvár; ale přeci je hezké mít rád maminku, nemyslíte? Takže obsahem to není. Opačný případ bychom našli taky. Je podstatné, CO se vypráví. Ale zrovnatak je podstatné, JAK se to vypráví. Protože obojí se spojuje v to, co chce autor mít: ve VÝSLEDEK. Stavět proti sobě formu a obsah, no dobře, takhle jsme přemýšleli na gymnáziu, ale jsme trochu dál, že. Nejsem absolutním zastáncem tohoto filmu a nemluvím o něm s extrémním nadšením, ale celkový výsledek je slušný. Film jako takový má být pohádkovým retrem (zmínka o Zemanovkách je namístě), a právě tím taky je (to je už ten zmíněný VÝSLEDEK): je kouzelný, milý, a jakékoliv hlubší prokreslení postav by ho poškodilo. Jakákoliv změna, která by zapojila „mozkovou sekci intelektuální analýzy“ by ho poškodila jakbysmet. Je dobré udělat si jasno, v jakém plaveme rybníku. Je to nádherná podívaná, je to romantické, je to milé, v dnešní době navíc originální a nečekaně tvůrčí, a KAŽDOPÁDNĚ to vybočuje z řady soudobých thrillerů, které zapojují „mozkovou sekci intelektuální analýzy“. S body, které redakce nastřílela, problém nemám.
Poklona...
Na klišovitou frázi "mozek nechte doma" se klidně vybodněte, pokud si chcete tenhle výjimečný film vychutnat naplno! Pokud máte rádi filmy (všeobecně) a znáte jich opravdu hodně, budete moct žhavit mozkové závity neustále - a přemýšlet, co Vám která scéna (anebo jen zdánlivý detail) připomíná, čím je Vám povědomá ... Nejen že je to vizuálně naprosto strhující podívaná s originální atmosférou, ale navíc hluboko vyseknutá poklona FILMU jako žánru!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.