OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Portnoy: "Tak co budeme robit dnes, Neal?" Morse: "To, co vzdy, Mike: pokusime sa nahrat dokonale progove album!" Portnoy: "Parada, obleciem si svoje vitazne trenky." Morse: "Akurat taka jedna vec, Mike. Vies, ze som krestan a chcem, aby to vedeli aj vsetci posluchaci." Portnoy: "No jasne, len to skus prosim ta tentokrat trochu zaobalit, nech to nie je taka mrdka ako Testimony, ved vies, aki su fanusikovania prog rocku zadubeni." Morse: "Hej, tlupa satanistov to je. Ale co uz, publikum si nevyberas. Urobim teda, co bude v mojich silach, ale ved vies, ako strasne milujem jeziska. Pri najhorsom sa zase mozes tvarit, ze nevies po anglicky."
-bez slovního hodnocení-
moc dlhé inak fajn
Moc příjemná deska..., ale bohužel spíše jako kulisa. Na to, jak je dlouhá, neobsahuje natolik záživné pasáže, abych se mohl plně soustředit na dění desky po celé ploše. Neal sice umí vytvořit krásné harmonie, ale jak píseň plyne, tak se celek začíná vytrácet... Ale jinak se to poslouchá opravdu dobře a "Cradle to the Grave" je vážně nádherná!
Pre mna je tento album zatial vrchol Morseho tvorby, Vynikajuci album ktory mne ososbne najviac pripomina casy Transatlanticu.
-bez slovního hodnocení-
od jemnych bohu sa hlasajucich melodii... az po pekny a tvrdy progress . majstrovsky zosity celok ktory ma dokonca aj aky taky dej co sa tyka textov. :: mladik sa uz nechce podriadovat fotrovy tak opusta domov aj ked nieje este pripraveny... ale pretoze je to srab a vo svete este nevie prezit tak sa vracia domov... cele je to polozene na tom ze mu boh aj otec odpustia. texty su napisane pekne aj zneju dobre ale s tym duchovnym odkazom sa neztotoznujem. som totizto ateista :D a kostoly obchadzam na kilometre. suma sumarum... vinikajuci album ktory treba pocut viackrat aby sa zapacil az na tie prij.bane duchovne posolstvo.... a nezabudnem Mika Portnoya ktory robi vlastne kazdy album Neala morsa pocuvatelnejsim opet ukazuje ako sa ma trepat a buchat
To najlepšie čo na svojej sólovej dráhe Neal vytvoril. Aj keby neexistovali dosky Spock's Beard a Transatlantic, za tento počin si zaslúž miesto v sieni slávy progrocku. Howgh
Sice to zní trochu podobně jako Transatlantic, ale to se není holt čemu divit, když Neal Morse a Mike Portnoy tomu dávají hodně....Ale určitě to není na škodu, naopak...
! Po čase známku o půlbod zvedám, protože ani po tý dlouhý době mě to vůbec nepřestalo bavit! (A "From The Cradle To The Grave" je nejsladší píseň všech dob!!!)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.