OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Z tohoto albumu som bol vždy na rozpakoch... Pri počúvaní titulnej "The last supper" mám ešte aj dnes príjemné mrazenie, aj nasledujúca "Desert rose" je chutná, ale ako parádne toto album začína, tak po skvelom štvrtom songu "Grave in the no mans land" dobrý dojem postupne bledne... Občas sa síce ešte blysnú nejaké zaujímavé momenty ("Divided cross", parádny prechod do sóla v "Black widows", čí mnohými spomenutá harmonika v "Always and eternally"), ale už to nezaberá tak ako úvodné skladby, čo je škoda....
Pro mě jedno z nejslabších alb od Hrobníka, za zmínku stojí snad akorát Last Supper a Always And Eternally.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Hmm, tak tentokrát už jim to u mě neprošlo. Album mělo být podstatně kratší (stejně by mu to nebylo moc platné). Intro je nevýrazné, zvuk jsou klasičtí "Diggers". Čas od času se sice objeví pěkné sólo nebo moment, ale pocit deja-vu se tentokrát objevuje až příliš často. Abych jen nehaněl, tak moc se mi líbila - Divided Cross a pokus o něco nového v Always And Eternally (harmonika - proč ne) a "zvuky" Hell To Pay (tu jim rozhodně nespapám). Za 6 bodů. Edit 25. 11. 2009: O 1 bod dolů - pravděpodobně nejhorší album Grave Digger.
Jedna z desek, ke které se nemá cenu vracet!
Minimálně slušně odvedená práce. Klasický heavy metal, ne zrovna dvakrát originální, ale úderný a energický. Proč ne?
Heavík ala 80. léta vydaný v roce 2005
Po dvou famózních albech,dost výrazné zklamání.Boltendahlovi tady došly nápady.Měl radši vykopnout pár zbytečných,vycpávkových skladeb a vydat ze zbývajících celkem slušný maxi singl.
Za pár let taková změna. Album The Grave Digger považuju za jedno z jejich (nej)lepších a teď tohle. :-( Nemůžu uvěřit, že nahráli takovou... průměrnou desku, která sice není vyloženě špatná (na to jsou v téhle branži už dost dlouho), ale je prostě po všech stránkách jenom průměrná...
za titulní a grave in the no mans land body na horu jinak jako.......
Dobrý materiál silné skladby se tu najdou, moje oblíbená deska i kdyz Rheingold byl lepsí, a mel jeste o neco více chytlavé písne.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.