OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
depka, ale výborná
-bez slovního hodnocení-
Famózne, geniálne, nápadité! A úplne súhlasím so všetkým čo napísal nižšie Gormukh. Práve som si pozrel film Until The LIght Take Us a doporučujem, aby si ho pozreli všetci tí horliví neprajníci Varga. Nie je to žiadny pomätenec, ale sčítaný a inteligentný človek s názormi, s ktorými sa nedá nesúhlasiť!
Na to ze to chlapik spravil sam je to naozaj fantasticke album Paradny surovy black metal Trosku ma sice nudi 25 pomaly sa tahajuceho ambientu ale obcas to krasne ukludni
Předchozí album Hvis lyset Tar Oss mám raději, přesto jde o skvěle odsípavý a v podstatě primitivní ( absolutně bez urážky, protože Burzum mám opravdu rád) materiál, který i po letech zabíjí. V rámci žánru pro mě budou Burzum vždycky nadprůměrný.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Má cenu komentovat blafání několika málo im*e*ilů? Nemá! Jsou národy, posedlé křesťanským sektářstvím, jsou jedinci posedlí stejnou chorobou "božího šílenství", jsem rád, že jsem Čech, a proto :-))
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Burzum. Krom toho, že se upřímně štítím poslechnout si Bellus, debut mi přijde nudný a Aske jakbysmet, třem nahrávkám zachovávám nadále nemalých sympatií. Zvláště pak Filosofem. Nebýt této nahrávky, nikdy bych se patrně nedostal hlouběji do ambientu, asi bych nezačal poslouchat noise, drone... a tak dále a tak dále. Možná i proto je tato nahrávka stále důležitá a více méně "sváteční". O téhle nahrávce si každý může myslet všechno možné, ale pro mne jedno z nejzásadnějších alb hudební historie v oblasti zdánlivého minimalismu a atmosferické hudby. Hledání smyslu tohoto alba mi přineslo spoustu změn, k horšímu i k lepšímu. A ano, existuje celá škála zajímavějších, propracovanějších a citlivějších skladeb. Ale tenhle kousek má pro mne speciální cenu a starý porcelán vyhazovat jen tak na ulici nehodlám. Takže, s úctou a pozdravy, líbejte mi třeba šos, spílejte do negramotů a hovad, ale nemůžu jinak než desítku. ;)
Nechápem tých čo dávajú 1 a podobne , filosofem je geniálny album , a to čo uznával alebo propagoval predsa neznižuje úroveň jeho skladieb pre mňa za mňa nech je fašista , nacista alebo komunista keď niekto tvorí hudbu s takou atmosférou ako on tak je to úplne vedľajšie , ja dávam na 1. miesto hudbu nie veci okolo toho.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.