OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Co chceš víc od doomu? Víc nedostaneš tohle je muzika první ligy, bravruně zvládnuta. DRACONIAN je super ale tohle je prostě kvalitnější.
-bez slovního hodnocení-
Je docela těžké zvolit nějaké číselné hodnocení - na jednu stranu mi jednotlivé hudební nápady nepřijdou příliš silné, na druhou stranu má tohle album jedinečnou atmosféru, kterou prostě "žeru", ta je navíc podpořena excelentním growlingem, který k téhle hudbě sedí naprosto dokonale. Top skladba je pro mě Oblivion Upon Us, mimochodem jedna z mála skladeb vůbec, u níž mě zaujal i text:)
Johan Ericson nesklamal, gitarista jednej z mojich najoblubenejsich kapiel Draconian stvoril krasnu doomovu dosku temnejsiu a menej goticku ako je domovska kapela, kvapky dazda udierajuce na okno su skvelou kulisou k tejto hudbe. Moji favoriti: Empire of the fallen a Faded earth
Nemůžu se toho nabažit! Možná proto že neznám moc tvorbu Draconian...ale i tak je tohle naprostý skvost doom metalu
Draconian jsou mi hudebně o fous bližší, ale Johan Ericson je skvělý muzikant a dokazuje to i na této desce...
...tvorba Draconian a potazmo Ericsonuv rukopis je mi duverne znamy,neb Draconian v ramci zanru patri v mem spektru k nejoblibenejsim kapelam,v tomto projektu jasne J.Ericson predvedl ze je ve svych vodach,jak jiz bylo receno nejake nove postupy se sice nekonaji,ale co naplat kdyz tento material Doom : Vs je po certech dobry, i kdyz se opira misty prave o postupy MDB,tak i kousek sve invence byl vneseny samotnym protagonistou,pisne nezneji vubec ohrane jsou podle me skvele .... ....a nebudu se stydet kdyz reknu,ze tato placka se smele muze postavit vedle poslednich desek MDB nebo modernejsich Swallow the Sun :)
Pro mne neznama skupina a neznamy interpret, neslysel jsem ani jedno album Draconian. Musim rici, ze jsem si nejdrive stahl ukazku pate pisne z jejich webu a ta me dost zaujala. Album je vedeno v nejlepsich tradicich doom metalu. I kdyz neprinasi do zanru zadnou revoluci, zadne nove veci, album zni neobycejne moderne a nevykradajicim dojmem. The Crawling Inserts je opravdu povedena. 8/10
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
SWALLOW THE SUN mam radeji, povazjuji je za asi momentalni spicku v klasickem doomu Made in MDB, ale tohle dilko je pro mne take prijemnym prekvapenim.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.