OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zde je mi líto, ale album není zacíleno na můj posluchačský vkus. Muzikantské a kompoziční umění kapely však musím ocenit, jen to sakra nejsou Europe.
-bez slovního hodnocení-
V porovnání s předchozím albem musím konstatovat, že se mi o chlup více líbilo Start From The Dark, které bylo poněkud svižnější. S předchozí tvorbou neporovnávám, protože ji kromě řadovky z roku 1986 (zatím) neznám. Přesto obsahuje řadu (vlastně převážnou většinu) kvalitních a pohodových rockových skladeb. Je také zajímé se všimnout, kam se posunul hlas Joeyho Tempesta - v A Mother´s Son mi připomíná svou barvou Tima Kotipelta (na úvod písně) a v Devil Signs The Blues také někoho (nemůžu si ale vzpomenout koho). Dobrou práci s dětským sborem (Freedom Call by se mohli učit) v Let The Children Play, která obsahuje vskutku pěkný refrén (oproti nablbé sloce). Nejlepší věc: Always Pretenders. Nejhorší: titulní a The Gateway Plan.
Nelze než souhlasit s recenzí! Tohle se prostě povedlo, obzvlášť "Always The Pretenders" nejde vyhnat z hlavy. Album do pohody. Je moc příjemné slyšet, že kapela, která by mohla vydávat alba jako v 80´ letech a věřím, že takových jako je fathertime, kteří by to to takhle chtěli, by se našlo více, se nebojí natočit moderní, současně znějící desku, která původních Europe příliš nepřipomíná. Moc jim to v tomto kabátku sluší. Jsem hodně zvědavý, jak bude vypadat jejich další studiový zápis. Budu se těšit pánové... 12.2.2009 Nelze než přidat další bodík. Tahle deska prostě královsky baví a nechce vypnout. Jestli ji někdy překonají, tak... tak fakt nevím.
Já radši zůstanu u starých dobrých Wings Of Tomorrow. Sice je to lepší než Start From The Dark, ale jinak mě to moc nebere.
výborný gitarový rockový album! Europe mám naozaj veľmi rád!!
Parádní chytlave skladby tu jsou jako Always The Pretender, ale Joeyho hlas jsem chvíli nemohl poznat, zvuk tradiční mix grunge, hard rocku.
To album zní dobře jak cyp.
-bez slovního hodnocení-
Bezkonkurenčně nejlepší od The Final Countdown. S plísněmi (L nepřebývá :-) Out Of This World a Prisoners In Paradise se vůbec nedá srovnávat. Vyrovnaný materiál, na rozdíl od alba z roku 86, kde titulní píseň vysoko čněla a další (vynikající) skladby pak poněkud zapadly. Velmi se mi líbil už první comeback, ale tohle album je vážně parádní. Bez slabého místa, skvělé kytary a k Joeyho hlasu se ani nebudu vyjadřovat :-) A skládat pěkné melodie, to i v dnešní době pořád Europe umí.
Europe šli pěkně do sebe a vyrukovali na nás s moderní svěží nahrávkou. Nejlepší deska Europe (pro mě), i když s Europe už to má hodně málo společného.
2 veci za všetko: 1. toto nie je Europe !!! - aby sa európsky Bon Jovi osemdesiatych rokov opičili po vlne odpadu, čo nás v súčasnosti zaplavuje - no neviem, či toto je zrovna správna cest 2. Joey, nauč sa spievať !!! - Tempest v živote nebol extra vokalistom, hoci hlas má dobrý - premárnený talent A to nehovorím o príšetnom obale a napr. taká Wish I Could Believe je suverénne to najzúfalejšie, čo som kedy počul. Jediná skladba, ktorá stojí za to, je dvojka Always The Pretenders, inak samý odpad (až na Johnove sóla samozrejme). Tvorbu "naozajstných" Europe mám veľmi rád, aj predošlý počin sa mi páčil, ale tuto už robím čiaru a hovorím NIE !!!
-bez slovního hodnocení-
Nikdy bych nepředpokládal, že se mi jednou budou líbit Europe. Tss....to jsou věci. Ale album si pochvalnou kritiku určitě zaslouží. Kéž by všechny reuniony byly na takové úrovni ...
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.