THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slepá ulička vývoje čtyřicetileté islandské holky, která naštěstí hned následující albem dala najevo, že stále má co říct. Skladby na Voltě jsou hůře uchopitelné než kdy předtím. Do desky se déle proniká, nicméně stále motivuje k novým poslechům - pořád je co objevovat. Oproti sevřené Vespertine a koncepční Medúlle je Volta roztěkaný soundtrack ke komixově laděnému příběhu. Každá píseň má své specifické zvukové fonty, které provokují posluchačovu obrazotvornost.
-bez slovního hodnocení-
Volta je dobrá deska, ale trpí tím samým syndromem, jako předešlá "poslední" alba Bjork - moc často je asi člověk nevytáhne z police. Absolutně bezchybné Homogenic zůstává v mých sluchovodech neochvějné.....
U mě naprostej pod průměr. Já mám dojem že holka začala dělat pěkný sračky. což teda vůbec nechápu. čekal sem že tohle album by mohlo bejt jedno z nejlepších ale nestalo se ba naopak
Nemohu srovnávat, páč jinou desku od této zpěvačky nemám, ale tohle se mě líbí.
volta je opat ako island (tak ako aj predchadzajuce albumy) - podklady su chladne vokaly su ako gejziry (chvilu nic, potom explozia ;-) ) napriek tomu som trochu smutny z toho ze sa bjork ubera tymto smerom a toto cd asi az tak casto pocuvat nebudem. mojim najoblubenejsim albumom od nej zostava stale debut..
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
hodnoceni v diskusi. bylo by to spis na 8 nebo 7,5, ale kdyz vidim jak nezaslouzeny hodnoceni sklizi ze vsech stran, trochu musim pridat :)
-bez slovního hodnocení-
Ja nevím, pro mě byla vždycky její hudba strašně neuchopitelná, nemám se čeho chytit. A poslouchat to jen pro to, že je naprosto odlišná od čehokoli co jsem kdy slyšel je bláznovství. Zřejmě její hudbě moc nerozumím:-(.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.