OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
praveke zaciatky PL moc nemusim, dalsie albumy (az dodnes) su ovela zaujimavejsie... zanrovy milnik, to bez debaty, ale v sucasnosti uz bezpredmetne...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
"Gothic" je prvý album Paradise Lost ktorý som počul a zároveň aj jeden z ich najlepších. Po pre mňa dosť nudnom, nevýraznom a takmer podpriemernom debute už hneď na svojej dvojke dokázala kapela vygumovať viaceré nedostatky a predložiť materiál ktorý ju dostal medzi elitu vtedy vznikajúceho death/doomu. Na tomto albume sa zrodil charakteristický zvuk gitary Grega Mackintosha, tok pomalých melódií idúcich z jeho nástroja napĺňa nádherné skladby ako Gothic, Shattered, Eternal, Rapture, The Painless, nechýbajú aj svižnejšie kúsky ako Dead Emotion a inštumentálka Angel Tears; Nickov hrubozrný growling ide ešte v medziach debutu, kde by v tej dobe len ťažko niekto uveril ako bude spievať o niekoľko rokov. K výbornej gitarovej práci a atmosfére patria aj pekné orchestrálne vsuvky a ženský spev Sarah, ktorý ozdobí dve piesne, a to hymnu Gothic a The Painless. Zvuk je síce dosť surový, ale k nálade albumu sa hodí. Myslím, že "Gothic" mal byť ten pravý debut Paradise Lost, ktorý je z ranej tvorby kapiel PL, MDB a Anathema jednoznačne najlepší.
Hoci mám trojicu kapiel PL, MDB a Anathema v obľube, ich rané drevné death/doom začiatky má nikdy úplne nebrali.
-bez slovního hodnocení-
Monumentální album. Skvěle brutální a plazivá hudba. Takto se zrodila legenda všech legend. Zhudebněná deprese a zmar.
Album vo svojej dobe nesmierne revolučné, ktoré svetu predstavilo nový štýl zvaný gothic doom/death metal a ako mílniku v danom žánri mu navždy patrí čestné miesto v metalovej sieni slávy.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
nostalgie, vzpominky ....
Dřevnost
-bez slovního hodnocení-
Parádny album, ktorý ma svojho času veľmi milo prekvapil, ba nebojím sa povedať, že šokoval... Čo bolo na debute "Lost paradise" len mierne naznačené (myslím, že v tých časoch sa ničím výnimočným nevyznačoval od svojich súčasníkov), to na albume "Gothic" dosahovalo dokonalosť... Od oveľa lepšieho (i keď stále dostatočne surového) zvuku, cez Mackintoshove nádherne melodické vyhrávky až po skvelo zložené songy (veci ako "Shattered", úvodná "Gothic" či "Eternal", ale aj svižnejšia "Rapture" či nasekaná "Failing forever" sa právom môžu zaradiť do pokladnice žánru)... A keď sa po tom všetkom, takmer pred koncom, ozve ešte ženský hlások Sarah (podobne ako v úvodnej skladbe), aby celkovo skvelý dojem a nadšenie zavŕšilo záverečné outro "Desolate"... Aj takmer po 20-tich rokoch je toto dielo stále skvelé a v rámci tvorby Paradise Lost, ale aj doom metalového žánru neopakovateľné...
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.