OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
No isteže najlepší album od Deicide. Leproidnejšia vec snáď ani neexistuje.;)
Styl předchozího alba zůstal, ale není už tak vystavován na odiv.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Líbí se mi víc než Stench.
Stench of redemption je sice vražednější, hitovější, a zvukově našlapanější, ale i toto album je zatraceně dobré, masakr
Dávám stejné hodnocení jako u předchozího alba, protože si ho zaslouží. Deicide mezi lety 2005-2008 chytili druhý dech a vydali opravdové skvosty. Album mi příjde velmi ucelené a mám ho opravdu rád. Vysoké hodnocení dávám i za obal, který považuji za nejpovedenější v historii Bohovrahů.
-bez slovního hodnocení-
Album, ktorý znovu našiel ako svojich priaznivcov, tak i odporcov... Ja som sa hneď po prvom vypočutí zaradil do prvej skupiny, bo song "The beginning of the end" ma ihneď omotal svojou znepokojivou náladou... Potom už to všetko len drvilo a mlelo, z času na čas melodicky pohladilo... "Till death do us part" nebol síce takým šokom ako jeho predchodca, no čo do kvality songov sa mu isto vyrovná, len škoda, že zvuk nie je aspoň zčasti tak nasratý ako na minulom albume... Ale aj tak ho vďaka tej znepokojivej atmosfére, čo z neho vyžaruje, mám asi o trošku radšej ako "The stench of redemption", ale vážne len minimálne...
Tak v kontextu tohohle alba si říkám, jestli jsem to předchozí náhodou trochu nepřecenil. Oproti Stench of Redemption je to vyrovnanější, deathmetalovej základ mi příjde o dost kvalitnější, sóla sice nejsou tak výrazná, ale zas do songů líp zapadají (a to ve Worthless Misery vyloženě miluju). Vždycky jsem tušil, že death metal jako takovej není v základu špatnej žánr, přestože ho (skoro) všichni z nějakého důvodu hrají hrozně dementně:) A současní Deicide mi to jenom potvrzují.
O co víc je tahle deska temnější než minule, o to míň je zábavnější.
-bez slovního hodnocení-
Solidna doska omnoho temnejsia ako predchadzajuce dielo ale trochu ma sklamal zvuk akoby to nahravaly niekde v polorozbitej plechovej garazi a vyraznejsia skladba. Gitaristi sa tiez velmi nevyznamenali ako na minulej doske
Mě tato deska po předešlém The stench of redemption trošku zklamala.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.