OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Hm, jak ohodnotit tohle album... Jednotlivě jsou ty písně docela dobré, troufám si říct, že fakt všechny, a občas si je pustím, když jdu se psem nebo při práci na počítači, ale jako celek to je uniformní nuda. Celé to zní stejně.
Je to palba. Darmo, Sabaton dobre vedia ako na to. Toto album si priam koleduje o to, aby dostalo plný počet. Nemá zmysel tu rozoberať jednotlivé songy, pretože najväčšou devízou The Art Of War je to, že dokáže uchvátiť ako celok. Skvelé riffy, ohromné tempo a chytlavé melódie. Práve o tom je hudba Sabaton. Výborná kompzičná práca plus bezchybná produkcia. Nezostáva mi nič iné len tešiť sa na bratislavský koncert, kde si Sabaton vychutnám naplno. Naživo je to bez pochýb jedna z najlepších kapiel na svete.
The Art Of War je super album na pařbu ( na to je hudba Sabaton přece dělaná). Palby jako Ghost Division, The Art Of War, 40:1, The Price Of A Mile,Cliffs Of Galipoli nebo Talvisota jsou naživo nátlakové a silné. Sabaton svou hudbou nikdy neobjevili Ameriku, ale jako podkres pro parádní pařbu a na odreagován jsou super.
Sabaton na svém asi nejsložitějším a nejméně zábavném albu. Snahu o posun je třeba ocenit,ale zase tak dobře tu "progresi" nezvládají,navíc jsou mluvené vsuvky,některé melodie jsou nepříliš valné,deska není ani moc rychlá.. A tak nejlepší jsou stejně,když si jedou to svoje rychlé jednoduché bušení,jako v úvodní a nejlepší palbě Ghost Division.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Sabaton na tomhle albu dotáhli svůj styl k dokonalosti a nahráli své nejlepší album. Hodnocení těch pár anti-metalistů níže je zcela postrádající soudnost. Známku 3 a níže bych snad nedal ani nějáké zasrané popové hvězdě. Chápu, že někoho může nasrat ten humbuk kolem Sabaton, ale vzpamatujte se a dejte normální hodnocení i když sympatiemi k Sabaton zrovna neoplýváte.
Koukám že tady moc lídí asi nehodnotí oběktivně tak se poksím o to aspoň já. První zkušenost mám na MoR , jak už bylo řešeno tak live vystopení je velice dobré , vlastně lepší než album. U jiných kapel je tomu naopak. Z tech hevíkovích milionů kapel co tam bylo, byli Sabaton opravdu nejlepší a po poslechu desky můžu hodntit jedině kladně
Kýčovitý "bum bác metal" pro slaboduché, nemůžu si pomoci. Měl jsem tu čest i naživo, na lidi to fungovalo já křivil pusu hnusem. I tak přiznávám, že jsou i horší věci než toto... Pro pár lidí níže, mám i své powermetalové favority. 8-)
-bez slovního hodnocení-
Příemné powermetalové hymny.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.