OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
boli to uz naznaky niecoho, melodicke linky uz nieco naznacovali - dobre album naozaj
Přiznávám úplně férově - tohle album jsem neznal. A na základě různých recenzí a komentářů jsem se prvního poslechu trochu bál. Čekal jsem nehotovou hudbu bez chytlavých melodií, bez tajemných pasáží, no prostě něco na způsob dema. A s velkým potěšením můžu slavnostně prohlásit: zklamal jsem se. Je to tam! Je tam všechno, a tím myslím ÚPLNĚ všechno, co tvoří Velké Accept. Je tam kvalita. Tvrdost. Ano, je to tvrdý rock konce 70. let. Je to parádní. Nemám slov. A teď tedy můžu zodpovědně mocným hlasem Zdeňka Štěpánka zvolat: Accept se od prvního alba nezlepšovali, pouze neustále přitvrzovali. Skvělé. A C C E P T ! ! !
Debut zatím příiš neukázal na to, díky jaké hudbě se z Accept stala celosvětově uznávaná legenda. Prostě typický debut.
Tak jsem se rozhodl, že je načase podívat se na zoubek německé skupině Accept (že jsem tak dosu neučinil - to je poměrně ostuda :)) Debut Accept je v mých uších ještě silně poznamenán dobou vzniku - 70. léta z některých songů skutečně trčí. Přiznám se, že hlas Uda bych si s ním zde nespojil. Přes průměrnost materiálu se i zde objevily pěkné věci - Seawinds (mně známé díky Therion) a Take Him In My Heart, kde je pěkné sólo. Jsem zvědav na vstup Accept do let osmdesátých ...
-bez slovního hodnocení-
Na svoji dobu povedený debut,ještě sice velmi hard rockový,ale chytlavý a zábavný.Rád si toto album občas poslechnu a vůbec mě nenudí.Materiál na něm obsažený,je velice vyrovnaný.
K tvorbe Accept-ov som sa dostal albumom "Metal Heart" a k starším veciam som sa dostal až oveľa neskôr, ale aj dnes platí to čo vtedy: debut je pre mňa nevýrazný a, až na pár momentov, nepočúvateľný.... Síce si ho občas pustím (možno z nostalgie), ale takmer nikdy ho nedopočúvam do konca.
toto album mám rád...
Trochu jiný Accept....
-bez slovního hodnocení-
Miluji Accept! Miluji tohle album! Velice vyspělý koule nakopávající debut!!!
Udův zpěv ještě sice ještě nedosahuje takových kvalit jako na pozdějších albech, ale i tak za
Skutečně jen začátek. Pěkná recenze.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.