OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Skvělé album. Já, se směrem, kterým se POS vydali, problém nemám. Jen tu předělávku bych vyhodil.
Super, přesně dle očekávání. Rozporuplné a tak to mělo být. Výborně zvládnuté album se vším všudy. Povedlo se, i když to není na mnoho poslechů. To opravdu ne. Ale rozhodně to patří k tomu lepšímu co teď na hudební scéně v tomto žánru vzniká.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
hm opravdu úžasný .. jestli je u nich posun ve smyslu budu nahrávat všechny možný i nemožný jiný styly od diska, přes hip hop po psychedelickej rock ala 70 léta, aby zakryli neschopnost tvořit moderní umění, tak to můžou dle mého radši zabalit. Jejich skladby na posledních dvou deskách jsou v zásadě děsivě jednoduchý a pomíjivý, mají jen stylově příslušnej zvukovej obal a snaží se posluchači vnutit něco o nadžánrový progresi.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Uplne rozumiem vsetkym vytkam tu aj v avenue, ale uz len ten zvuk ma proste strasne bavi :) Parada, cakam na album :)
Výborná věc Tečka
-bez slovního hodnocení-
Nuda, rutina. Jo, pokoušej se o drobný nový vlivy (hlavně směrem k stařičkýmu rocku, což je mně osobně strašně proti chuti), ale jsou to jen drobnosti. Hlavní problém je, že tu není nic neslyšeného. U všech melodií, u všech hudebních motivů mám pocit, že už jsem je někde slyšel a povětšinou se dere na mysl druhá půlka alba "Scarsick". Jo, maj svůj osobitej výraz, nikdo na světě nezní jako oni, Daniel zpívá jako bůh, blablablabla... Ale tohle je podobný jako u OPETH - prostě nemám důvod si nový písně pouštět, když v nich slyšim totéž, co v těch starejch, jen mě to tak nějak míň baví. Nejzábavnější je ten namluvenej track, kterej je fakt naprosto fenomenální. Bohužel jen na první poslech - což je naprosto samozřejmý u namluvenejch tracků. Ale tak je to jen EPčko. EPčka jsou vo ničem. Počkáme na album...
Přesně tak, záleží na každém, co od Daniela a spol. očekává. Já od něj očekávám především skvělou muziku, tudíž mě "Linoleum" opět královsky baví. Pravda, též jsem příliš nečekal návštěvu let sedmdesátých, takové návraty totiž POS obvykle nemají zapotřebí, každopádně tady mi tato retro-změna vůbec nevadí. Holt mi to tak nějak celé spadlo do klína a já se na novinku, ať už pojede, nebo snad nepojede v těchto kolejí, velmi těším.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.