OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na klasiky z osemdesiatych rokov sa to síce nechytá, ale svoju povesť si Accept týmto albumom rozhodne nepokazili.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Top písně: Objection Overruled, All Or Nothing, Amamos La Vida, Just By My Own
-bez slovního hodnocení-
Rozhodně lepší, než cokoliv s Reecem u mikrofonu, přesto to vypadá, jakoby Accept jeli na půl plynu. Nicméně to rozhodně není špatné album.
-bez slovního hodnocení-
Kvalitní comebackové album, které přináší posluchačům přesně takové Accept, jaké znali a jaké si přejí - tedy s Udem za mikrofónem a heavy metalovými hymnami (kterých se jim např. v All Or Nothing, I Don´t Wanna Be Like You a Amamos La Vida dostane - to jsou mé nejoblíbenější) a posluchačsky příjemnými sóly (výborné je v This One´s For You nebo celá instrumentálka Just By My Own). Např. v Případě Protectors Of Terror mi hned naskočili Iron Savior (každý ale ví, kdo byl dříve). Kromě uvedených písní se ale objevují také střednětempé, méně záživné songy (Slaves To Metal nebo titulní).
Dobré, kvalitné, ale na mňa až príliš tradičné, chýba tomu šarm... dám si radšej prvotinu...
Ppovedené album, které má svou atmosféru. Pěkné.
Nemám ju napočúvanú ako klasiky z 80tych rokov, ale v poslednom období po nej siaham stále častejšie, a povedal by som, že aj stále radšej... Nie je to pre mňa síce taká bomba ako napr. "Metal Heart" či "Balls to the wall", ale je na nej dostatok dobrých nápadov...
Výborná deska za kterou se Accept nemusí stydět. Bohužel poslední skvělá..
-bez slovního hodnocení-
No podle mě udělali přesně to co fanoušci chtěli. A vyplatilo se!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.