OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Na Legacy to nema ale kvalita tam je! Velka skoda Bakera.....ale Ashland odviedol skvelu pracu. Tiez mi velmi reze aj Barton v skladbe Venom. DG pre mna urcite lepsi ako Room V ktory pre svoju roztahanost ostal mimo mojho zaujmu. Najlepsia skladba je pre mna titulna Digital Ghosts.
Menej proste nedam...
Prenádherný obal... no a hudba ujde tiež :) tie vokálne "Tateoviny", to ja môžem vždy, nie je to nejak extra výrazné, ale toto je Shadow Gallery, takže kopeme kopeme... najlepšou vecou však zostáva Bakerova bonusovka Two Shadows, to je nenormálna nádhera, úžasné, dovi dopo... "By a stream she still draws breath..." ach............
Po poslechu trojce Tyranny, Legaci, Digital Ghosts musím uznat že jedine toto album si zachovává celou delku hraci doby náboj a skvělé propracované skladby.
skvele album.
Po umrti Bakera som si velmi nevedel predstavit ineho frontmana za mikrofonom Shadow Gallery ale Ashland tam celkom zapadol. Aj ked...Celkovo vsak musim povedat ze sa mi vobec nepaci produkcia albumu. Zvuk proste je viac menej cudny-hlavne zvuk bicich. Lepsi zvuk by tento album urcite posunul o stupienok vyssie. Som vsak velmi rad ze moja oblubena kapela pokracuje dalej a dokonca zacne hrat aj live.....povodne som chcel dat 7 bodov ale kvoli sympatiam a hlavne kvoli skladbam Gold dust a Digital ghosts davam 8.
Shadow Gallery vsadili na písně a docela jim to vychází. Kdyby i s Mikem, nejspíše bych byl nucen slovo "docela" umazat. Bohužel právě zpěv je pro mě důvod, proč mě "Digital Ghost baví trochu méně, než předchozí alba.
Pěkně se to poslouchá, pěkně to plyne, ale trochu postrádám nějaké výraznější nápady, které by probouzely z posluchačské letargie. Nějaké takové, jaké pokaždé nacházím na albech "Carved In Stone", "Tyranny" a "Legacy". Takové, které mám už trochu problém nalézat na "Room V" a na novém albu už téměř žádné nenacházím. Ne, že by to byla vyložená nuda prostá jakýchkoliv hudebních nápadů, to rozhodně ne, jen je to prostě takové suché. Takové "nenadchne a neurazí". Taková hudba na podkres, ale rozhodně ne pro soustředěný poslech. Brian Ashland nahradil Mika Bakera naprosto se ctí. Zpěv ROZHODNĚ není důvod, proč mě Digital Ghosts baví trochu méně, než předchozí alba.
-bez slovního hodnocení-
Takto si ja predstavujem progresivny metal :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.