OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Excelentní hard rock s příchutí metalu. Škoda jen toho pravěkého zvuku, ale kvalita skladeb je prostě na hodnocení nejvyšší.
prvy z 3 zakladnych stavebnych kamenov metaloveho olympu...
Teda po MOB RULES od Sabbathov dost sesup. Iba slusny heavik , nevyrazny gitarista a trosicku excitovany DIO, nazvucenie tiez nic extra.
-bez slovního hodnocení-
HOLY DIVER je bezesporu jedním z nejlepších metalových (i všech jiných) alb osmdesátých let a vůbec. Není na něm jediná slabá skladba. skvělé texty, štěkavé i procítěné vokály, nápaditá kytara... Na tomto místě bych měl podotknout, že Dio měl štěstí na kytaristy. Ritchie Blackmoore, Tony Iommi i Vivivan Campbell jsou mistři svého oboru. Bohužel, to, co přišlo poté bylo slabší. Ale abych se vrátil k albu, opravdu nevidím jedinou výraznější věc, kterou bych měl vytknout. Dokonce i obálka je skvělá (jak bývá u Dia zvykem) a mě nezbývá než chválit
Už uběhl nějaký čas od smrti Dia a já si řekl, že v tomto ohledu jsem stránka nepopsaná, což je na posluchače tohoto žánru ostuda. Je čas to napravit. První album vedle výborných věci (titulní, Shame On The Night - ta mi připomíná Sabaty, Caught In The Middle, Straight Through The Heart a Rainbow In The Dark) obsahuje i příšernou úvodní Stand Up And Shout nebo uřvanou Gypsy. Z alba je znát, v jaké době leží Diovy hudební kořeny, které jsou jiné než ty moje. Proto je moje hodnocení z dnešního úhlu pohledu za 7/10.
R.I.P., Ronnie...:-(
-bez slovního hodnocení-
Mám ho rád.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.