OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jako celek asi malinko slabší než debut, deska však taky obsahuje nepřekonatelné mrdy, které dvojku zvedají na - a možná i malinko nad - úroveň jedničky (titulka či Egypt). Jo, a já si teda myslím, že se nejedná o čistě metalové album, spíše o hard rock vtom nejryzejším slova smyslu, ale každý v tom slyší něco jiného a i tím je tohle album tak kouzelné.
cista Bozia rana, lepsie ako Holy Diver ( aj ked sa to nehovori nahlas )... take sa uz dnes nevyrabaju
Uáááááá!!! Pokud se nějaké album osmdesátých let vyrovná Holy Diverovi, tak je to THE LAST IN LINE. Sám váhám, které mám radši, nejspíš nastejno. Skvělé texty,, uši drásající vokály a stále napaditá Campbellova kytara. "We Rock" - neexistuje lepší skladba, s kterou by se uzavíraly koncerty, chytlavá, dokonalá "Last In Line" je ukázkou té nejmistrnější formy. Začátek, který bych dokonce označil za estetický krásný, by sám od sebe dal za vlastní baladu. Jenže to, co přijde poté, je víc než jen skladba. Je to něco jako stát na kopci s raketometem namířeným na autobus plný lidí a kouřit trávu, tak okouzlující a magický je pocit při poslechu eponymní skladby. "Breathless" - definice metalu "Evil Eyes" - nikdo nemá lepší hlas než metalový bůh "Egypt" - skoro by se dal pojmout jako pokračování na Rainbowácké "Gates of Babylon". Není, ale na konec se epická skladba parádně hodí Co se týče ostatních skladeb, dají se hodnotit jako "průměr" ve srovnání s výše uvedenými, ale ve srovnání s novými Diovy alby či jinými umělci, si nikdo lepší pokračování Holy Divera ani nemohl přát. Last In Line není jen pokračování, je to METAL!
Přiznám se, že mě Diova tvorba (první dvě alba) zatím moc za srdce nebere. Z druhého alba v pořadí se mi nejvíce líbí One Night In The City, Eat Your Heart Out a Egypt (The Chains Are On). Kromě těchto skladeb mi ale při poslechu lezly na nervy We Rock a především I Speed At Night. Album obsahuje pár dobrých momentů, ale jako celek mě až zase tolik neoslovilo - řekl bych, že dokonce o třídu méně než debut. Tak jsem zvědav, co album s pořadovým číslem 3.
R.I.P. Ronnie :-( Nejlepší skladby: 1.Egypt (The Chains Are On) 2.The Last In Line 3.Mystery
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
To sa nedá inak ako 10/10. Jeden z najlepších albumov Dia.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Najlepsi DIO, bez debaty, absolutny kult kultov... "I hate the light, I speed at night"... dovi dopo...
Klenot Heavy Metalu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.