OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Zvukově nejnabušenější Diovo album, s obsahuje komerčně vyznívající hity, atále však dostatečně řízné. Souhlasím, že obsahově vyznívá prázdněji, dost se tu podle mého hrálo na komerční úspěšnost. To však nevadí, desce to výrazněji neuškodilo, jen nezní až tak poctivě, jak její předchůdkyně. Stále velmi dobré album.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Naprostá klasika... Doporučuju ale spíš živák Intermission, kerej nabízí 3 skvělý skladby z tohohle alba v úžasnym provedení s ještě lepší atmosférou. Abych něco doplnil po opětovném poslechu... Hodnocení zůstává, jen jsem si lépe uvědomil jednu věc... ZABÍT CAMPBELLA!!!!!!! Už spoustakrát jsem si položil otázku, PROČ chtěl kytarista jako on opustit DIO?!! Sacred Heart je o něco slabší než předchozí dvě alba, avšak stálé silné, co říci víc. Nejvíc vyzdvihnu tři očekávané skladby: "Sacred Heart" - stejně jako Last In Line nebo Holy Diver (i když zde lze polemizovat mezi titlní a Rainbow In The Dark, kterou preferuji spíše) stylově hlavní skladba pokračuje v zajetém trendu. Epická, chytlavý riff, krkuchtivý vokál "King Of Rock'n'roll" - jestli We Rock uzavírá koncerty, King of RnR je stejně silně otevírá "Rock'n'Roll Children" - další Diovi "děti" a další "rock'n'roll". šíleně epicky úžasné
-bez slovního hodnocení-
Já stále nějak Diově tvorbě (toto je zatím třetí album, co poslouchám) nemůžu přijít na chuť. Není to výkony hudebníků, ale zejména písničkami samotnými. Kromě dobré Like The Beat Of A Heart a popem načichlé Hungry For Heaven mi to příjde jako lepší průměr. Za vyloženě nedobré považuji King Of Rock´n´Roll (otevíráky se Diovi nedaří), Rock´n´Roll Children a Shoot Shoot, které mi připomínají hudbu k nějakému filmu z 80. let, kde hlavní hrdina díky vlastní píli a vůli překonává příkoří osudu a nakonec slavně vítězí, a to není příliš můj šálek čaje. Tak snad příště bude lépe. V tomto případě lepší než předchozí album a horší než debut.
Mne sa tento album javí v diskografii Dia ako priemerný
...Ronnieho famózní zpěv podtrhuje velikost téhle desky....
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Sice slabší než jeji dva předchůdci ale pořád hodně vysoko!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.