OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Pri FC ma mrzi ze asi navzdy budu len akasi "rezerva" pre vacsie kapely. Album je podla mna podarene, lepsie ako predchadzajuce... A spevak ma nakazlivy hlas
Legend of the Shadowking je rozhodne zaujimavejsie album nez to predosle, napriek tomu uz Freedom Call zrejme nikdy nenatocia tak dokonaly album ako boli prve styri. Uvod je naprosto skvely, prve styri skladby su nesmierne chytlave, miestami priam dychberuce. Taka Tears Of Babylon je na koncertoch mimoriadne ucinna a napriek svojmu nazvu az nakazlivo pozitivna. V podobnom duchu sa nesu aj Out of The Ruins, Thunder God ci Merlin-Legend Of The Past. Vsetko klasicke skladby od Freedom Call, ktore maju pozitivnej energie na rozdavanie. Navyse Chris Bay je hlasovo presvedcivy a bez jeho farby hlasu by skladby Freedom Call nemali potrebnu charizmu. Z ostatnych songov sa kvalitou priblizuju snad len Remember, Resurrection Day, mozno este Dark Obssesion. V niektorych skladbach Freedom Call zbytocne experimentuju, inde je zase viac patosu ako by bolo ziaduce. Celkovo vsak prevlada spokojnost, kapela sa rozhodne vydala spravnou cestou. Pritlacili na gitary, popracovali na refrenoch a hlavne zostali sami sebou, co ja osobne velmi kvitujem.
Při začátku poslechu nového alba Freedom Call by se chtělo vykřiknout: "Metal Modern Talking strikes back!" Ne tak docela! Album začíná samozřejmě zvesela (Out Of The Ruins), posléze přejde v ucházející "manowařinu" Thunder God, následují klasicky znějící věci Tears Of Babylon (po slzách ani stopy!), Merlin - Legend Of The Past a Resurrection. Pak následuje ale překvapení - příjemné a poměrně dlouhotrvající - trojice temných songů (Under The Spell Of The Moon, Dark Obsession a The Darkness) - za ty tleskám - skvělé věci - je ale s podivem, že nejsou hrány na koncertech (koncertní setlist Freedom Call mi těžce nevyhovuje!). I následující Remember!, Ludwig II. a The Shadowking se mi líbí. K Far Away z minulého alba jsem poznamenal, že by se za ni mělo střílet za úsvitu - za Kingdom Of Madness by se mělo střílet rovnou za tmy (eklhaft!). A Perfect Day - opět návrat k optimismu a veselí! Celkově vzato se asi jedná o nejdospělejší (ne nejlepší) album Freedom Call, na kterém se najdou i jiné polohy než jásavé juchání. Téma je rovněž sympatické - o šíleném Ludvíkovi II. - v tomto ohledu je však album nedotažené! Proč se tomuto tématu nevěnuje celé album a objevují se tam ještě jiné koncepční věci Merlin anebo úplně nesouvisející textově samostatné písně? Přesto spokojenost!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Freedom Call nahrali svoj štandard, niektoré melodické linky sa vskutku vydarili. Určite posun v kvalite v porovnaní s predošlou doskou. Debut a Eternity zostanú už asi navždy neprekonané.
To radši debut Steelwing nebo ReinXeed než tohle...
-bez slovního hodnocení-
Lepšie ako posledné dve grcky, ale stále je to aj navzdory všetkej tej "temnote" aj na pomery melodic speed totálne vymäknuté a priteplené...
Ale jo. Lepší než to minulý. Akorát tak trochu zbytečný. Většina písní je jak kdyby vypadala z druhýho nebo z třetího alba + pár kousků, který zněj na FC řekněme netradičně (třeba "The Darkness"), ale rozhodně ne přirozeně. Prostě deska na tři poslechy a pak hurá do archivu nechat na sebe prášit.
-bez slovního hodnocení-
Pod předchozím nesmyslu jsem od FC nic moc nečekal, ale neobyčejně překvapili, shadowking je parádní deska s mnoha zajímavými momenty, jmenovitě hlavně úvodí Out of the ruins, merlin, remember, thunder god, ovšem nejmocnější je temná trilogie skladeb Under the spell of the moon, the darkness a dark obsession, poslední jmenovanou považuji za nejlepší zářez na desce. Na druhé straně stojí beztvará kingdom of madness a babylon, čili vybrakovaný land of light, čili vybrakovaný final coutdown. S recenzí souhlasím, ale malounko přidám díky subjektivní maxioblíbenosti -> jen je třeba dodat, že FC jsou zpět a v plné síle(:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.