THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Opět mohu téměř doslova zopakovat svůj názor na album Pass In Time. Tedy, že hudba inspirovaná Bathory je velmi dobrá (s jistou mírou monotónosti, což je dáno stylem), ale kamenem úrazu je zpěv (o něco lepší než na zmiňovaném starším albu). Dobrý zpěvák by tomuto v rámci stylu velmi slušnému albu opravdu hodně pomohl. Takhle bohužel jen za 7 bodů.
-bez slovního hodnocení-
Blackieho mám rád, folk metal neznášam, takže u mňa za toľkoto...
Podle mě je to špatné. Ačkoli jsem byl doposud poměrně velký fanoušek Blackieho tvorby (Kargeras, The Book, Black Seal, Cales 1-3, zejména ten třetí - to jsou všechno skvosty). Tady slyším jenom špatný zpěv, špatný zvuk, bicí automat (pro porovnání René Kostelnák, jakožto jeden z nejlepších českých metalových bubeníků), navíc zbytečně vysoko vytáhlý, celé mi to připadne takové nějaké odfláklé... To krákorání si mistr Blackie opravdu mohl odpustit.
To, že sa na mnohých miestach zreteľne rysujú "batohy", vôbec nie je na škodu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dost se mi to líbí. Doporučuju i vinyl, ten obal je lahůdka.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.