THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
jo
-bez slovního hodnocení-
První co mne napadlo, je že tahle hudba by mohla být klidně průvodcem některým filmem (ne, vážně jsem nečetl dřív recenzi a "neopičím" se!). Trochu jsem si oproti recenzentovi vzpomněl na film jiný a sice vynikající Requiem za sen. Obzvláště asi kvůli podobně znějícím houslím. Nicméně "Enjoy Eternal Bliss" je více oddechová a nemá tolik dramaticky stupňující se náladu. Ale to pranic nevadí a já jsem si na svůj seznam "Pohodovky a přesto smysluplné kapely" dal, pro mne nové, YNDI HALDA. Musím zmínit, nemohl jsem si nepovšimnout vzhledu muzikantů v době vydání desky a jestli byli opravdu tak mladí, jak vypadají, tak to tedy smekám klobouk dolů!!.... Jinak kromě muziky považuji za jakési třešničky na dortu: název kapely, originální web, jež se nesnaží být geniální, obal desky a nakonec i zpracování merchandise... Ale to hlavní je samozřejmě zaneseno v drážkách disku. P.S.: úplně si představuji nějaké hezky zpracované LP např. v krémové barvě, to by byla dokonalá pastva nejen pro uši, ale i zcela pro oči korespondujíce s coverem a hudbou... Fakt nádhera!
Ale ale ale, na tohle sem nějak zapomněl.
Illuminate My Heart, My Darling!
uz je to dlouho, ale tuhle desku si pamatuju, jako bych ji slysel vcera.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.