OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moze byt
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jen s ohledem na Red, hot and heavy a Future world nedávám 10.
V rámci žánru za poslední roky téměř bezkonkurenční deska
Toto je je dokonala hardrockova bomba!!!!!!!
Fakt paráda, třeba taková Cielo drive, titulka nebo Little drops of heaven.. mmm! A je třeba se zmínit i o výborné textové stránce alba.. PM non-plus ultra. Edit: Do pekel s tím. Za 10, vzhledem ke sračkám, co v poslední době vychází. Ten obal je fakt nádherný..
paradicka, tito typci proste nedokazu natocit srackove album... napr. taka Little Drops Of Heaven je nenormalna cukraren, ale ja som z nej vzdy uplne namakko... co uz, nielen death metalom je clovek zivy... :-)))
krásne :) skvelé výkony hlavne spev a krásny zvuk nahrávky
-bez slovního hodnocení-
Vynikající záležotost. Kope to. Leze to do hlavy a šlape to jak dobře rozjetej vlak.....vyjde letos ještě něco lepšího?
Najlepsi album, ktory v tomto roku (pre mna) vysiel . Rozhodne nakopal do zadku alba od IM ci Slepych strazcov
Velice dobré album. Na druhou stranu se velice rychle oposlouchá. Prostě to co hledate u ostatnách alb cele tejdný tak tady se dostaví po druhém poslechu což je i není na škodu
Taketo albumy vzdy potesia! Uplna lahodka s fantastickym vokalom!
no nevím, je to sice dobré, ale zas až tak výborné nee.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.