OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výborný album a skladba "Hall Of The King" jedna z mojich najobľúbenejších!
-bez slovního hodnocení-
Tak toto album od BG mám velmi rád. Navíc mě naplňuje nostalgickými vzpomínkami na dobu dávno minulou: Svého času, kdy jsme bez okovanejch křiváků a metalwearu všeho druhu nevystrčili nos z baráku, pořádal kámoš u sebe doma kalbu. A tak mi těsně před tím zavolal, abych vzal nějakou muziku, klidně co nezná... Tak jsem vzal mimo jiné FTB. Kalba u něj se postupně přiostřovala a tak nadešel čas i na puštění muziky, která by to ještě víc "nakopla" :) Nekompromisně šáhl po FTB. Bohužel k sobě pozval i holku, naprosto odpornou a nesympatickou, kterou jsme nazývali Žlababa (Dodnes nechápu, jak to, že ji pozval - dodnes si myslím, že se mu tam musela nějak natajno protlačit :) )... a co Vám budu vyprávět, o metalu věděla asi to, co měla v řiti... Takže začali dunět BG a Žlababa začala remcat, co to je za strašnou hubdu a jestli se to dá vůbec nazývat hudbou. My na ní samozřejmě srali a za třeskotu půlitrů začali máchat nad hlavama paroháčema. Jenže Žlababa nepřestala... "To je strašný, to není hudba, tohle je přesně to, co poslouchaj jenom feťáci!" To byla její poslední věta... Během pár minut stála venku za dveřma bytu :) A my tak mohli konečně nerušeně poslouchat BG :) A pak už jsme se asi jen vožrali. Nebo šli do Erroru - to už si nepamatuju :) ... Za hudební nářez, který BG na tomto albu předvedli, dávám 7. A bod navrch za onu nostalgii :) Valhallaaaaa!!!
-bez slovního hodnocení-
Beyond the ice a Dont break the Circle su dost dobre, a samozrejme uz spominane 2 megahity... zvysok slabsi
Pokračování cesty z debutu. Stejný masakr, už teď potvrdili, že budou vždy lepší než Helloween. A Valhalla je klenot.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
oproti tomu, co malo este len prist, je toto slabunky amatersky odvar...
Hm, Valhalla je skvelý song, mám rád aj titulnú skladbu, ale zvyšok ma až tak nebaví, niekedy dokonca nudí takže "len" za 7.
Tento album ma nepresvedčil vtedy a ani teraz... Okrem zvuku sa mi oproti debutu v ničom nezdá lepší... Vždy mi len tak preletí pomimo a nezanechá žiadne stopy, aj keď priznávam, že obsahuje momenty, pri ktorých spozorniem (tie najzaujímavejšie už boli vymenované nižšie)... U mňa jeden z menej počúvaných albumov BG...
Nejtvrdší album BG. Velmi syrové a upřímné. Poněkud méně melodické, ale kouzlo má veliké.
-bez slovního hodnocení-
Prva vec od BG co som kedysi davno pocul, nemozem ju mat nerad, narozdiel od debutu bavi a bavi dost. To najlepsie malo prist neskor, no napriek tomu poctivych:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.