OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
O tvůrčí vyčpělosti může v případě desky hovořit jen ten, kdo není schopen "vyprostit" hudbu Kamelotu ze škatulek powermetalového žánru ( dalo by se říci, že kamelot od desky fourth legacy k současné novince, ušel cestu hudebním žánrem někde od Gamma Ray až ke Katatonii ). Melancholie a určitá únava je tak zde pocitem a obsahem hudby a jen lehce infikuje i formální stránku skladatelské invence. Karma, Epica a Black Halo zůstanou už asi nepřekonány, ale uznání skupině, která nestojí na místě a posouvá svoji hudbu stále do jiných končin.
Holt menší tvůrčí krize se jednou musela dostavit, na kapele je poznat, že už je trochu unavená, potřebovala by si trochu odpočinout a zkusit najít trochu jinou cestu, bez zbytečné okazálosti a pompy. Některé skladby velmi pěkné jako Hunter’s Season a House On A Hill, jiné bohužel příliš průměné nebo slabé. Škoda a odchod Khana je těžkou ranou, ze které se kapela už nemusí vzapamatovat, i když zaskočil na kocerty Fabio Lione a lidi to berou.
Na tomhle albu mi připadá, že o co víc se věnovalo energie do produkce, o to míň se věnovalo do hudby samotné.
-bez slovního hodnocení-
kym albumy ako Epica, Karma, ci Back Halo srsali genialnymi napadmi, tu ich najdeme naozaj len zopar... ano, atmosfera je skvela, ale z toho sa v power metale kvalitna doska ukuchtit neda... v kazdom pripade budem zhovievavy, lebo uz len kvoli skladbam ako Hunter's Season a House on a Hill sa tento album oplati vlastnit...
Skladby obsahujú všetky poznávacie znaky tejto kapely a temnejšia atmosféra albumu mimoriadne pristane. Skvelá vec.
Já se tedy nadšen, temný power metal s progresivními a symfonickými prvky. Nápady mi připadají dostatečně silné, skvělá sola, Khan se pohybuje v přirozenějším registru, a tato jeho hlasová poloha je mi mnohem sympatičtější než výšky. Stejně tak hosté se povedli, já nevidím důvod k velké kritice.
Pár dobrých kusů se najde, ale celkově jde o další drobný úbytek dobrých nápadů a Khanův zpěv je opět o něco slabší. Už na minulém albu "Ghost Opera" bylo možno sledovat, že Khan jaksi vychází z formy, ale na této desce už je zcela evidentní, že to nebyla jen momentální forma. Khanův hlas zeslábl a ztratil rozsah. Zde se to snaží vykompenzovat přepjatě emotivním projevem, ale to (mně osobně) jaksi nestačí. Dvě nejzákladnější složky hudby KAMELOT (tedy silné nápady a ojedinělý zpěv) jsou tentokrát vyloženě průměrné.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Po naprosto vyčpělé předchozí desce krok správným směrem. Sice mi chvilku trvalo do desky proniknout skrz tu krásně temnou atmosféru, ale nakonec to tam je! Karma ani The Black Halo jsou sice bez ohrožení, ale Epica je pro mě osobně pokořena. O desce předchozí ani nemluvě.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.