OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hodnotím The Unforgiving. Pamätám si presne ako som toho času novinku mojej obľúbenej kapely dostal k narodeninám a s akými obavami som si ju prvýkrát pustil. Mal som už vtedy čo to prečítané o novom albume a vôbec sa mi nepáčil obal. Navyše som vedel, že kapela sa uberá úplne iným smerom než som si želal a tak som si od toho radšej vôbec nič nesľuboval. Našťastie sa moje predsudky a obavy ukázali byť ako úplne neopodstatnené pretože WT natočili jeden zo svojich najlepších albumov a to sa písal rok 2011! Prvé, čo mi udrelo do uší je absolútna hitovosť materiálu. Tak vtieravé (v dobrom slova zmysle) skladby som skutočne nečakal a nebojím sa povedať, že toľko hitov kapela na žiadnom albume predtým ani potom nemala. Žánrovo by sa obsah The Unforgiving dal zaradiť niekde do oblasti gotického pop rocku s perfektnou produkciou a parádnym zvukom. Sharon ako je to u nej dobrým zvykom spieva s obdivuhodným citom a veľkou emóciou, ktorá je najviac viditeľná v nádhernej balade Fire And Ice s veľmi smutným textom. Celkovo lyrická stránka albumu je dosť depresívna a melancholická, našťastie o samotnej hudbe sa dá povedať presný opak. Okrem spomenutej skladby sú ďalšie výrazné balady The Lost a Stairway To The Sky. V oboch je zrejmý ohromný skladateľský potenciál kapely. Ďalším výrazným prekvapením sú gitarové sóla, ktoré sú jedným slovom skvostné. Už v úvodnej Shot In The Dark alebo vyššie spomenutej Lost patrí sólová pasáž k najsilnejším momentom skladieb. Z rýchlych songov najviac vyčnievajú absolútne bombastická Faster, asi najlepším refrénom obdarená Iron a elektornicko- popová pecka Sineád. Ako metalový fanúšik zastávam názor, že dobrá skladba sa dá spraviť aj v pop-rockovom žánri a kapela nám tu servíruje veľmi precízne napísané a skomponované skladby, ktoré sú síce na prvý pohľad ľahko uchopiteľné, ale ich skutočná sila sa prejaví až v nasledujúcich počutiach (u mňa tá závislosť na The Unforgiving trvala niekoľko týždňov). Takže sa v žiadnom prípade nedá baviť o plytkom pope ale naopak o inteligentnej hudbe skúsených a navyše aj veľmi talentovaných hudobníkov.
Hodnotím WT. Obrovskou předností této desky, že skvěle funguje jako celek. Na albu není žádná výrazná hitovka, ale písně se skvěle vzájemně doplňují a baví mě i po třech letech. Škoda, že ve druhé polovině deska až tolik nebaví, některé písně jsou v rámci desky trochu slabší (Where is the edge, Murder). Takhle je to "jen" za osm, půl bodu navíc za famózní výkon Sharon
Keďže som si album od GA zatiaľ nemal možnosť vypočuť, body udeľujem iba v prípade Within Teamptation.
Pro mne jsou obě desky zklamáním, Guano Apes už jsou asi řádně za zenitem a jejich všechny smysluplné skladby by se určitě z těch 4 studiových alb daly smrsknout na desky dvě. I když si s posledním albem daly načas, tak pro mne je deskou naprosto zbytečnou a nemám důvod si ji dál pouštět. Podle mne dost postrádá hlavně onu energii desek prvních. Tak to prostě je, když se skupina vrací především kvůli prachům (iO zřejmě klukům nevydělalo nic z peněz za best of album asi nezbylo ani zbla). Takže je tu "návratová" deska "o hovně"! Within Temptation byla kapela ve svých začátcích bandou docela metalovou a i s dobrými nápady, i když moc hrát se neumělo. Dnes se hrát umí a kdo se to nenaučil pořádně, byl z kapely odejit. Milenecká dvojice ale samozřejmě zůstala, jen kolem sebe postupně soustředila zkušenější hudebníky. Problémem se stalo, že jaksi nové osobité nápady jsou ta tam, a už ani nepomáhá nádherný hlas Sharon. Within jsou sice dnes slušným kolosem těžící z toho, že "symphonic" bandy se zpěvačkama mají momentálně na růžích ustálo, ale originalita a zmíněné nápady, které by skladby odlišily, už dávno nejsou k mání. WT dýchají na záda Nightwish, jenže co je to platné, doba "metalových" kapel s dívkami za mikrofonem jednou pomine, jako to bylo se všema škatulema! Teď je jen otázkou, kolik opravdu věrných fanoušků tento styl pochytá na dobu, až zde pšenka tolik nepokvete. Tohle je další zbytečné album a dvoj-recenze s GA alespoň ušetřila místo Metalopoli a mne problém s udělením bodů... Pokud někdo na těch deskách něco našel, tak gratuluji, máte skutečně vytříbený sluch!
hodnotim iba Within Temptation, skvela doska, GA ma absolutne nezaujimaju...
Nikdy jsem nevěřil, že se mi bude líbit nějáký popík. Avšak Within Temptation mi dokazují jak jsem se mýlil. Moc dobré album, jen škoda, že album neozvláštnili nějákými skladbami, které by zněli trochu jinak, takto je ze začátku těžké písničky od sebe rozeznat. Sharon měla vždycky nejhežčí ženský vokál v metalu a teď ukázala jeho další skryté trumfy. Se svojí nynější polohou hlasu zní jak Sinead O'Connor, což je pochvala.
Guano Apes...velmi pěkně se to poslouchá, ale žádný řev to není. Přesto dobré
A mne sa zensky spev v metale zas velmi paci( pokial je samozrejme kvalitny) ,co v pripade tychto dvoch kapiel rozhodne je.Novy album od Guano Apes som este nepocul,ale chystam sa. Co sa tyka WT,tak mam pocit,ze na ziadnom inom albume nezneju tak uveritelne ako prave na The Unforgiving. Ano, je to pop,ale pop s mimoriadne silnymi melodiami a mnozstvom skvelych napadov.Kvoli umeleckemu zazitku su tu ine kapely.Cielom WT je bavit a to sa im podla mna s tymto albumom jednoznacne dari. Takze u mna WT tentoraz za 9.
Ženské v metalu mě obecně děsně iritují /snesu maximálně tarju, možná proto, že jako jediná nezpívá evanescence-stylem/. Čili ani jedno album mne opravdu ze židle nenadzvedlo. Ale GA jsou určitě lepší, než ten druhý nechutný slaďák.
Within Templation
Guano Apes za 7/10. Trochu nevyrovnane, ale paci sa. WT za 5/10. Chytlave, ale jednotvarne a zacne nudit uz po par piesnach.. Takze priemer..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.