OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
V Praze to tehdy bylo podobné...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Oproti hroznemu, podotýkam hroznemu koncertu zo Sao Paula, je tento live zaznam skvely. Super atmosfera, dobry zvuk a kapela, ktora bola v tej dobe masovou zalezitostou!
Napriek tomu že tento záznam bol vydaný bez súhlasu kapely, som rád že to vyšlo, o to viac že ide o posledný koncert v starej zostave a takýto záznam na CD by v ich diskografii dosť chýbal. "Under A Pale Grey Sky" je nadupaný a energický živák, zvuk je skvelý, hrá sa takmer celý playlist prelomového albumu "Roots" (v rámci úplnosti dramaturgie ale mohli dať aj "Ambush" a "Lookaway" aj keď bez Davisa a Pattona), doplnený o niekoľko vecí z "Chaos A.D.", niekoľko málo ukážkami do starej death-thrashovej tvorby a to divnými kompromismi zmiešaných dvojíc skladieb "Beneath The Remains/Mass Hypnosis" a "Arise/Dead Embryonic Cells" a kompletných "Inner Self", "Troops Of Doom" a "Necromancer", a ešte doplnený o tri cover verzie, z ktorých minimálne dve sú zbytočné (nemám rád skladbu "Policia" a ani "We Gotta Know" mi nič nehovorí). Výkon samotnej kapely tak za 8, v "Troops Of Doom" zreteľne počuť niekedy na začiatku chyby a takisto prechod z "Inner Self" do "Policia" bol veľmi uponáhľaný, tam už vyslovene cítiť že to páni chcú mať už za sebou, ale napriek tomu predviedli divákom (a poslucháčom) skvelú show ako bodku za jednou kapitolou kapely. Po tomto koncerte prišiel na hotelovú izbu kde bol Max zvyšok kapely a oznámili mu že už si neprajú aby jeho manželka bola naďalej ich manažérka a že si od tej chvíle hľadajú nového manažéra. On sa na to urazil a nahneval a čo sa dialo potom už vie každý...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Absolútne najlepším kúskom na tomto živáku je "endangered species" v svojej 8 minutovej podobe z psychopatickým intermezzom...perfektné prevedenie skladby, avšak nemôžem si pomôct, za plný počet to nebude, a to hlavne kvôli až zreteľne počuteľným chybám v skladbách troops of doom, territory a spit. Nie je možné to prepočuť, a má to asi dosť spoločné s faktom, že kapela vedela, že ide o ich posledný koncert v tejto zostave "Bol to otrasný deň, na ktorý všetci neradí spomináme" Andreas Kisser Na jednu stranu má tento živák ako by povedal klasik "guľe jak hovado", na druhú stranu je z neho miestami doslova cítiť pachuť nepohody v kapele. Zvukovo sa albumu nedá čo vytknúť, a oproti totálne zvrzanému Live in Sao Paulo (so zvukom ala toi toi) ide o extratriedu
-bez slovního hodnocení-
BIG BRUTAL!
Dnes už len taká sentimentálna záležitosť. Kvalita záznamu dosť zaostáva za nasadením kapely.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Výborné. Fans Sepultury s Maxem Cavalerou v čele na tuhle desku/koncert dlouho čekali.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.