OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Na tu bídu co nyní dělají to není vůbec špatné. Ovšem chybí tomu jakási přidána hodnota... Asi už budou jen dobře fungující živou kapelou. Veškeré náboje už Peter vystřílel v 90. letech.
Black To The Blind mě svýho času hodně zaujalo, ale jinak nejsem příliš velkým fanouškem a tahle deska je takovej standard kapely.
Celkom pohoda som cakal horsie.....
Morbid zaexperimentovali - hnoj, Cynic tiez ako tak počuvam - tiez budu hnoj..atd....Vader su vsak stale takí istí - hnoj. Tak čo chcete? :)
Po Litany sa pre mna stali Vader jednou nepodstatnou kapelou.Dnes je to už len kapela jedného diktátora a podľa toho to aj cele vyzerá.
Posledný desiatkový album bol "Black To The Blind", odvtedy je to prevažne rutinné, ale výborne urobené remeslo s tu častejšími, inde zriedkavejšími výskokmi nad vlastný priemer (ktorý by u iných kapiel bol úspechom, za aký sa v slzách ďakuje osudu). Zatiaľ to skrátka na rozdiel od povedzme takých Kataklysm alebo Amon Amarth stále stopercentne funguje. A keď si vezmem, aké psie kusy dokázali predviesť iné zaslúžilé deathmetalové spolky, som vlastne rád, že Piotr Vader je taký aký je.
Kdyby zůstalo u pocitů, které jsem měl při prvních posleších, hodnotil bych mnohem výš.. Nyní už ovšem docela nudí
Na rozdíl od minulé "Necropolis" je tu aspoň pár zajímavých momentů. Na druhou stranu je to opět jen další rutinérské album VADER, které má šanci oslovit buď naprosté nováčky v žánru a nebo naopak zcela fanatické Vaderofily. Ostatní mohou směle pokračovat bez povšimnutí a s klidným svědomím, že o nic podstatného nepřichází.
-bez slovního hodnocení-
Musím říct že, ač to zní už ohraně, tak deska je vážně na víc, nebo spíš na "hodně víc" poslechů. S každým dalším a dalším se mi deska dostává pod kůži a teprve člověk dostatečně vstřebá tu energii, která z cd sálá a hlavně se mu odkrývají další a další momenty, které předtím přeslechl. Takže i když poprvé bych na tom byl skoro jako recenzent, tak nyní pomalu přidávám po půl-bodech nahoru a začínám uvažovat i o návštěvě koncertu. P.S.: Ostatním vzkazuji: nevzdejte to po třetím čtvrtém poslechu, ta deska asi nebude death deskou roku, ale stojí za to!
-bez slovního hodnocení-
Od čias De Profundis prvý Vader, ktorý ma baví.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.