OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tolkkiho klasicka speedarina :)
-bez slovního hodnocení-
Vždycky je smutné vidět nevyužitý potenciál kapely, tady Timo opět řádil, svoji formu už ovšem několik let bohužel nemá, Matos tipuju zasáhal výraznějsi sotva do 2-3 skladeb umí lépe, nevyužití Mikko Harkina je zločin, ten kluk umí krásně hrát i skládat stačí si poslechnout skupiny Mehida a Wingdom. No a rytmika se nám taky moc nevyznamenala Jari paří na basu dobře, ale Uli se zrovna nepřetrhl, aby vymyslel co nejvíce breaků, rytmických zmeň a technických fint. Nebo to vše padá na hlavu kapelníka? Každopádně jestli je to poslední deska, je to docela smutné rozloučení pro fanoušky. Přece jen na desce Age of Aquarius Timo vypadal, že znova zatřese celým speedmetalovým světem.
Timo zial presluhuje uz takmer dekadu, ostani clenovia 'kapely' to nezachrania ani omylom. Proti Matosovi nic nemam, zopar odkazov na Stratovarius je prijemnych, no celkovo (okrem titulnej skladby) podpriemer. No a ten nazov je naozaj na kazajku a par farebnych piluliek.
Vývar z tvorby Strato´s mně nevadí, ale Matos ano.
Matosovi som nikdy neprisiel na chut. Dokonca i stare veci Angry mam radsej v podani Falashiho... Takze to je moja prva namietka voci Symfonii. Druha smeruje ku Kuschovi - preco sa nepodielal skladatelsky??? Inak je to nadpriemerny strato-album, neurazi/nenadchne.
Nebýt příšerného vokálu docela slušné powermetalové album, které obsahuje bohužel všechen nezbytný a typický kýč. V konkurenci aktuálních alb našinců EagleHeart a Symphonity neobstojí ani taková supersestava ...
Ať si Tolkki vykrádá sebe sama, dá se to poslouchat, jen Matos už není, co býval. Mně tak půlka baví, zbytek ne.
-bez slovního hodnocení-
Strašlivé a do očí bijící vykrádačky tomu hodně ubližují. Jsem jediný, kdo v refrénech Come by the hills a Santiago slyší jasně Forever free? Taková Alayna je zase totálně vybrakovaná Season of faith's perfection, titulka pro změnu zní jako Elements, pilgrim road = distant skies, úvodní riff Fields of avalon zase evokuje glory of the world.. uf. A když přidám neskutečně uječeného Matose, tak do závratných bodových výšin jít prostě nemohu. Na druhou stranu mě deska celkově dost baví, speedovky jsou parádní, balada Don't let me go je ukázkově krásná a zbytek jakžtakž ujde, krom příšernosti Walk in neon a strašné Come /cum/ by the hills. Těšil jsem se na další album, věčná škoda, že nebude..
Vzpomínka na STRATOVARIUS s absurdně uječeným zpěvem. Dle mého názoru asi to nejzdařilejší, co Tolkki po odchodu ze STRATOVARIUS vydal - společně s debutovým album REVOLUTION RENAISSANCE. Záležitost v zásadě jen pro nostalgiky, kteří touží po další variaci na téma "Infinite", resp. "Elements, pt. 1".
-bez slovního hodnocení-
Taky jsem měl Tolkkiho tvorbu rád, ale já si myslím, že do toho hudebního důchodu odešel bohužel pozdě :-( Tohle je prostě bída.
Tolkkiho tvorbu jsem míval moc rád. I Revolution Renaisssance. I když pouze album Age of Aquarius. Těšil jsem se i na Kainulainena, kterýho, jako basáka, mam hrozně rád... Ale tohle je fakt průser. Za všechno mluví totální kopie Season of Faith´s Perfection z Elements pt.2 v podobě Alayna. A Matosův hlas jsem taky nikdy moc nemusel... Myslim, že Tolkki do hudebního důchodu odešel včas.
nazov kapely aj obal albumu vyslovene odporne zalezitosti, stokrat prevarene Tollkiho postupy tiez nejak extra nenadchnu, tak tento topiaci korab zachranuje aspon Matos vo vrcholnej forme... nevyuzity potencial... ale ziadny prepadak to rozhodne nie je...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.