OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
a začíná úpadek
-bez slovního hodnocení-
Když Rolf v předposlední písni vyhrožuje: "Beware of the men in black", vždycky mi to vyloudí úsměv na tváři. Pozor, není to posměšek jako třeba u celého alba Rogues en Vogue. Ten úsměv jakoby vystihoval shovívavost, kterou cítím k téhle desce - na jedné straně smrtonosné intro Crypts of Hades, šťavnatá Masquerade a ostatních čtyři, pět skvělých kousků, na druhé straně hovadské zbytečnosti Soleil Royal nebo Wheels of Doom. Vcelku ale stále poživatelné.
Další z řady Kasparkových receptů z jeho kuchařky,Jak vařit z vody.
Nevím proč, ale připomíná svou pozicí v diskografii RW to, co No Prayer For The Dying u Iron Maiden. Výborná titulní skladba, sólo v Soleil Royal. Klasická Lions Of The Sea. Pro mě to ale po Black Hand Inn bylo zklamání.
Řekl bych nejsyrověji znějící album Running Wild...
Dobré
Po skvělém předešlém albu Masquerade nepatrně zaostává, přesto je tu vše, co RW umí nejlépe. Nejlepší skladby: intro+Masquerade, Lions Of The Sea.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.