OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A jsme opět u toho! Špatné žánrové řazení PERIPHERY vede k redukci bodů v hodnocení a přitom jich jinde buď přibylo a nebo množství kulminovalo. Metalopolis se výjádřil erudovaně. Inu svět je plný debilů, hluchých debilů, mne nevyjímaje!
Obměnila se sestava, Spencer si rozšířil zpěvovej rozsah (chvílema až nechápu, jak to zazpívá!!) a bum, máme na světě vybroušený album, který rozhodně stojí za zmínku. Ano, je pravda, že proti původnímu progress/djentu na první desce je to melodičtější a líbivější, každopádně si myslím, že je to krok správným směrem. Periphery si vytvořili svůj xicht a do složitosti přidali melodii. Objevujou se výborný kontrasty sekaných djentových riffů s melodickýma vokálama atd., tohle jim opravdu sedí. Rozmanitost je obrovská, když vezmeme v potaz počet kytaristů a pak ladění, který používají na jednom albu - podladěná 6 struna, 7 struna, podladěná 7 struna, 8 struna. Hmm jako klobou dolů...
-bez slovního hodnocení-
Tudy cesta vede! Sice nektere popevky uz jsou opravdu na hrane otravne popikoveho kolovratku, ale cert to vem. Rytmicka prace vsech zucastnenych je duchberouci.
parada, pre mna po dlhych rokoch lahko stravitelny kvalitny prog
-bez slovního hodnocení-
Nu-metalovy popik ukryty za meshu-riffy.
dobre to je, dobre... chvalim menej djentu a viac melodiky, stylizacia do novodobych hrdinov Protest the Hero urcite nie je na skodu... od absolutoria vsak album deli podstatna vec - nedostatok genialnych napadov - ja osobne som nasiel iba dva: refren vo Facepalm Mute a Petrucciho solo v Erised... v kazdom pripade velka nadej do buducnosti, cakam od nich velke veci...
Pestrobarevné písničky s technickým základem! Výborné..
-bez slovního hodnocení-
vo svojom žánre na vrchole...
výborné..............
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
První 2 poslechy OK, pak už jen pár vybranejch skladeb a teď už mě to moc nebaví.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.