OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
po viacerých vypočutiach to príde.
-bez slovního hodnocení-
Není to tak hrozné, druhá polovina desky má celkem grády :)
Na první poslech bída bídoucí, na druhý to chce čas a klid, potom hodně dobrý :-)
Já teda tak nadšený nejsem. F & J mám rád, ale tohle se moc nepovedlo.
spokojnost na mojej strane strci to do vrecka vsetky tie urevane nove kapely ktore hraju od buka do buka
Neni to prvoplánovitě pecka ale po několika posleších mohu s klidem říct líbí se mě to! O sračce nemůže být řeč! The Could bralo na poprvé tohle je víc do hloubky. Ale forma zůstala.
Nenapadne album, na ktorom je vsetko podriadene skvelym vokalnym linkam Erica a ktore porastlo s poctom otoceni. Taktiez som bol na zaciatku skor sklamany (ta subtilnu elektroniku tam namixovat fakt nemuseli) , avsak teraz mozem povedat - spokojnost v miere rovnakej ak nie vacsej ako pri vseobecne oblubenom THE COLD. A moznoze po DRIFT a MY GOD aj bronzovy metaaaal. NORR, 2 ??? Dlha zasrana zima, co ... :-)
Z úcty k dobrým albům F&J musím dát tomuhle 2
Není to úplně špatný, ale výšin Cuatro, Drift, My God a The Cold nedosahuje.
-bez slovního hodnocení-
toto album exaktne preukazuje, preco sa Flotsam and Jetsam nikdy nestali velkou kapelou... po vybornom The Cold mala nasledovat doska, ktora by vsetkych rozmetala na sracky... namiesto toho tu mame nemastny neslany ballsfree hard n heavy, ktory si lezerne cupka odnikadial nikam... kludne si mozte toto "veldielo" nechat preklznut medzi prstami, o nic nepridete...
-bez slovního hodnocení-
Šestka jen pro můj vřelý vztah k legendě, jinak bych šel níž.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.