OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě osobně velké sklamání, bohužel. Vyskytlo se jen pár zajimavých hudebních motivů, které jsou opravdu dobré, ale jako celek mi to přišlo, jako taková z nouze cnost.
Úvodný marš je fakt delo, ale okrem toho už album moc neponúka, niektoré momenty sú skvelé, ale uteká to hrozne moc dopredu, ako keby Arjen tentokrát len pozliepal všetko čo mu ostalo v šuplíku. Hudobná stránka tentokrát prevyšuje vokálnu. Celkovo sú vokálne aranžmány až podozrivo slabé, muzikálovo neprirodzené, neporovnateľné s kolektívom z Human Equation. Poslucháčsky najprístupnejší a najchytľavejší album Ayreon, avšak na úkor celkovej opočúvateľnosti.. A čo je najhoršie, napriek zaujímavému príbehu, absolútne chýba atmosféra...
tato doska sa k najlsilnejsim pocinom Ayreon urcite nezaradi, po instrumentalnej stranke je to este vcelku zaujimave, ale pribeh a vokaly sa tentokrat prilis nevydarili (niezeby som nebol fanusikom Asia a Seventh Wonder)... ocenujem Arjenovu odvahu stylizovat album do formatu Yes a ich Tales from Topographic Oceans, chybaju vsak vyrazne a strhujuce napady...
On skutečně "umí vést" zpěváky a skládat opravdu krásnou hudbu. Na to ostatní tak nějak seru:) Povedená fůze klasického art-rocku a špetky metalu. Až to pořádně naposlouchám, nevylučuju absolutní hodnocení.
Absolútny súhlas s +Jesus+...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Méně stop a více stopáže u těch lepších kousků, bylo by to za 10. Takhle za 8.
nič nove a prevratne, čo ale Arjen robi, robi setsakramentsky dobre
..v kontexte celkovej tvorby ... iste už nebude žiadny "Into The Electric Castle, Part. II " ... skutočná invencia nie je večná ...
Jestliže už na 01011001 mě "praštilo" do uší dost dříve slyšených motivů, přičemž výborné nápady stále převládaly, tak tahle deska tento trend dovedla ad absurdum. Otřesné.
-bez slovního hodnocení-
V rámci Ayreonu nič nové, navyše tie texty sú otrasné.
menej by mozno bolo viac... pekne sa to pocuva, ale napady sa striedaju prilis rychlo a prilis casto... za vsetky napriklad dvojica Argument2 a Parting - skvele, ale bez nejakeho opakovania alebo gradacie to proste nie je ono a to je strasna skoda...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.